„Uvnitř metafyzické prázdnoty se daří rozplizlé humanitářské zbožnosti“

Jde o vydavatelskou událost. Nakladatelství Les Belles Lettres vydalo v jednom svazku pod názvem Contagions (Nákazy) deset nejzávažnějších děl Alaina Besançona. Jedná se o díla napsaná zhruba v posledních padesáti letech a autor, člen Akademie, ředitel École des hautes études en sciences sociales (EHESS, Vysoká škola společenských věd) v Paříži a specialista na náboženské otázky, v nich rozebírá ideologické a náboženské zmatky naší doby.

„Mám naději, že veškerý čas, který jsem strávil studiem a analyzováním ruských dějin a komunismu, mi bude započítán jako součást pokání,“ napsal Besançon ve svém životopise nazvaném Generace (1987). Historik sebe sama nešetří. V letech 1951–1956 byl členem komunistické strany, odešel z ní po zveřejnění Chruščovovy zprávy odhalující zločiny stalinismu. Zahanbený a rozhněvaný Alain Besançon se tehdy rozhodl zabývat se systematicky dějinami Ruska a SSSR a šířeji odhalovat mechanismy totalitarismů, aby lépe pochopil, co jej potkalo. Stalo se to jeho celoživotním dílem. Vrátil se ke katolicismu a jako specialista na náboženské otázky vidí v komunismu formu gnóze. Spatřuje v něm ideologii, která si však „od věřících vypůjčila naději, a daří se jí tak dosahovat hluboké oddanosti svých stoupenců, z nichž se stávají také věřící, svého druhu“. Právě vycházející impozantní svazek Nákazy, zahrnující deset autorových spisů, zní jako zvonění varující před tím, co samotný Besançon označuje slovy duchovní nákaza, změť víry a vědy, ideologie a teologie, náboženství a humanitářství. Mnohé z dnešního chaosu vysvětluje právě promícháním těchto orientačních bodů v islámu, v němž „jsou občanské zákony v Koránu posvěceny samotným Bohem“. (…)