Tvrdíkova demise – důsledek špatné sociálnědemokratické politiky

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík podal koncem května 2003 demisi, kterou do jisté míry narušil serióznost tohoto ústavněprávního institutu. Problematický však není ani tak samotný způsob rezignace jako celkové souvislosti Tvrdíkova odchodu. Do popředí se totiž dostává otázka, zda je česká sociální demokracie schopna dostát předvolebním slibům a zda svou rozpočtovou politikou neoslabuje bezpečnost České republiky.

Tvrdý konec ministra Tvrdíka

Ve čtvrtek 29. května 2003 Tvrdík oznámil, že se rozhodl podat demisi, o den později svoje rozhodnutí po rozhovoru s předsedou vlády Vladimírem Špidlou nejprve vzal zpět, aby je o několik hodin později znovu potvrdil v původní verzi. Demisi nakonec přijal prezident Klaus 3. června. V tu dobu již bylo v kuloárech známo jméno nástupce, kterým se stal dosavadní náměstek ministra obrany Miroslav Kostelka (do funkce byl jmenován 9. června). V době psaní tohoto textu není zřejmé, zda na ministerstvu zůstane mimořádně důležitý člen Tvrdíkova týmu - další náměstek Jaroslav Škopek. Škopek přitom stál za zpracováním klíčových dokumentů armádní reformy představených v roce 2002. Její další pokračování v původním či alespoň přibližně stejném rozsahu je přitom nejisté - byť samotný Tvrdík se po schůzce se Špidlou v tomto smyslu vyjádřil pozitivně. Kostelka ale již při jmenování do funkce opětovně prodloužil termín zrušení základní vojenské služby z Tvrdíkem naznačeného roku 2004 na původní rok 2006.

Prosazování reformy doposud usnadňovala silná politická a mediální pozice, kterou si za dobu svého úřadování Tvrdík vydobyl (a která následně ovlivnila pozici ministerstva obrany v české politice), byť se v poslední době objevovala v souvislosti s příliš častým veřejným ventilováním Tvrdíkových vnitřních psychických stavů i kritika Tvrdíkovy schopnosti zvládat krizové situace. Po odchodu mladého, oblíbeného ministra je v době rozpočtových bitev mezi jednotlivými ministerstvy, napojenými prostřednictvím jejich vedení na různá politicko-vlivová seskupení, velmi nejasná schopnost nového vedení v těchto bitvách uspět. Tvrdík se stal rychle jedním z nejoblíbenějších ministrů a politiků obecně, získal si i respekt u většiny vojáků, což mu dávalo poměrně silný vyjednávací mandát. Přestože nebyl nepoznamenán armádní komunistickou minulostí (což platí i pro nástupce Kostelku), dokázal tento handicap eliminovat a přispěl k tomu, že na složení armády se nelze dívat pouze antikomunistickým prizmatem.

Reforma pět minut po dvanácté

Je přitom třeba připomenout, že Tvrdíkův příchod do funkce ministerstva obrany byl provázen mediální i opoziční kritikou (mj. ze strany ODS) zaměřenou na jeho "vojenský původ", který měl narušit civilní charakter vedení a kontroly armády (obdobné výtky provázejí i jeho nástupce Kostelku). Přesto se však Tvrdík dokázal vypořádat s řadou armádních nešvarů lépe než jeho předchůdci. V tomto kontextu je třeba konstatovat, že od rozdělení federace se česká armáda a ministerstvo obrany nacházely ve stavu, který je z dnešního pohledu možné označit za katastrofální a nekoncepční. Odpovědnost za něj nesou jak vlády jako celek (dvě Klausovy, Tošovského i Zemanova), tak i jednotliví rezortní ministři. Zvláště lidovecké působení mělo díky diletantismu takových lidí jako astrolog Baudyš důsledky nejenom v oblasti technického vybavení, ale i v poškození důvěry vojáků v civilní řízení rezortu.

Od poloviny devadesátých let byla zřejmá i nutnost profesionalizace armády, kterou však kromě různých poslanců KSČM, ČSSD a KDU-ČSL i postarších členů bezpečnostní komunity s komunistickou a osmašedesátnickou minulostí, vedených ideou výchovy mladých mužů na vojně, de facto blokoval i někdejší premiér Klaus mj. absurdními poukazy na svá "snesitelná léta v zeleném" v šedesátých letech u armádního basketbalového oddílu. Dlouhodobá neochota respektovat profesionalizující koncepce poslance Nečase v politice ODS znemožnila této straně využít (možná již ve volbách do PS PČR v roce 1996) tento trumf, který musela později přepustit sociální demokracii (navíc ještě do Tvrdíkova nástupu byl Nečas díky svým koncepcím jeden z mála politiků ODS, který byl v době opoziční smlouvy brán na milost veřejnoprávními a hlavními tištěnými médii a prezentován pozitivně jako odborník ve své oblasti). Po nevýrazném ministrovi Vetchém se pod Tvrdíkem začala armádní reforma skutečně hýbat, přestože přišla v době, kdy již bylo na řadu věcí pozdě. Jako výrazný ministr se prosadil i v jinak bezbarvém mocenském slepenci, jaký představuje Špidlova vláda, byť byl vázán lacinou a populistickou rétorikou ČSSD v předvolebním období a limitován nehospodárnou politikou Zemanovy i Špidlovy vlády obecně.

O co v armádě jde?

Armádní reforma byla na papíře představena v roce 2002 především v materiálu "Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky", její projevy však lze nalézt i v novelizaci vojenské legislativy i v nové Vojenské strategii České republiky, která představuje po dlouhé době první skutečně propracovaný, logicky strukturovaný a věcný dokument v oblasti české bezpečnostní politiky (na rozdíl od Bezpečnostní strategie ČR).

V reformním materiálu se mj. uvádí, že "současná struktura Armády ČR je výsledkem bývalé strategie zabezpečování obrany České republiky pouze vlastními silami a na vlastním území. Strategie založené na extenzivní výstavbě ozbrojených sil, která ale ve zdrojových podmínkách České republiky nemohla být prakticky nikdy naplněna. Ke zvýšení požadovaných schopností vedla jen u vybrané části sil." Dále se zde píše: "Demografický vývoj mužské populace, pokles počtu branců schopných vojenské služby a neochota k nástupu vojenské základní služby jsou limitujícími veličinami pro existenci funkční armády, která je založena na služební povinnosti občanů. Společně se vzrůstající potřebou nasazovat armádu v operacích mimo naše území a s požadavkem vysoké úrovně vycvičenosti potvrzuje nezbytnost přejít k plně profesionální armádě."

Rovněž zde bylo uvedeno: "Pro práci s lidskými zdroji je důležité, že zůstane zachována branná povinnost. Základní vojenská služba bude nejpozději do konce roku 2006 zrušena. Mírové počty AČR se budou postupně snižovat tak, aby cílový stav profesionální armády dosahoval 34 000-36 000 vojáků a maximálně 10 000 občanských zaměstnanců. Rozsah záloh bude snížen na úroveň nižší než 0,8násobek mírových počtů vojáků v činné službě. Nový model tvorby a přípravy záloh se bude zakládat na principu dobrovolnosti."

Strategie zabezpečení teritoria České republiky v aliančním kontextu byla v reformě postavena na třech pilířích:

První pilíř je vystavěn na maximálním využití všech preventivních nástrojů ozbrojených sil k tomu, aby konflikt v ideálním případě vůbec nevznikl, a když už je jeho vznik neodvratný, aby byl vyřešen mimo teritorium ČR. Ozbrojené síly ČR musí být schopny účastnit se aliančních, resp. koaličních operací především mimo území ČR. K naplnění tohoto požadavku musí ozbrojené síly ČR disponovat akceschopnými a mobilními jednotkami schopnými rychlého přemístění na relativně velké vzdálenosti. Jednotky musí být plně interoperabilní se silami Aliance (koalice) a ze strany ČR zabezpečené po všech stránkách tak, aby mohly efektivně působit v oblasti operace po požadovanou dobu. Nepočítá se s tím, že by ozbrojené síly působily v operaci mimo území ČR samostatně. Nezbytnou podmínkou fungování prvního pilíře je vybudování vlastní důvěryhodné struktury ozbrojených sil se schopnostmi, které už samy o sobě preventivně odradí potenciálního protivníka.

Druhým pilířem strategie reformy je dobře zabezpečený vzdušný prostor České republiky. Aktivní účastí v integrovaném systému protivzdušné obrany NATO v Evropě (NATO Integrated Extended Air Defense System) je Armáda České republiky schopna zabezpečit vzdušný prostor ČR v jakékoliv době, neboť NATINEADS funguje nepřetržitě v krizi i v konfliktu. Tento pilíř zároveň představuje přechod mezi preventivní a reaktivní úlohou ozbrojených sil a jejich vzájemnou vazbu. Rozhodujícím výkonným zbraňovým prvkem systému NATINEADS je nadzvukový letoun. Česká republika může zabezpečení našeho xvzdušného prostoru řešit buď vlastními letouny, anebo jiným alternativním způsobem. Ten však NATO vnímá jako nestandardní.

Třetí pilíř v sobě spojuje schopnost plnit úkoly k zabezpečení národní bezpečnosti a schopnost přijmout v případě potřeby na území naší republiky alianční síly (Host Nation Support - HNS). Rozmístitelné síly mohou být vyslány na území naší republiky v době krize. Podobně Armáda České republiky vysílá své rozmístitelné síly na posílení jiných zemí NATO, případně k posílení zájmů NATO v určité oblasti.

Rozpočtová krize = oslabení bezpečnosti

Problémem, který se stal i hlavním důvodem Tvrdíkova odchodu, byl předpokládaný rámec financování reformy. Z hlediska financování jednotlivých programů byla jako zdrojový rámec použita predikce finančních zdrojů založená na principu zachování současného podílu výdajů rezortu Ministerstva obrany na HDP ve výši 2,2 %, a to až do roku 2010, což bylo označeno za základní předpoklad pro úspěšnou realizaci reformy ozbrojených sil. Takto vysoký podíl ovšem byl v rámci celkové vládní reformy veřejných financí znemožněn, k dispozici zbylo pouze 1,9 %, což by navíc nemuselo být konečné číslo. V situaci, kdy byli plánovači reformy v kontextu nerealistických slibů sociální demokracie uvedeni v omyl, se musí reforma v řadě částí přepracovat. V původní podobě ji Tvrdík v souvislosti se svojí demisí zmrazil. Tolik potřebná stabilita a koncepčnost vývoje Armády ČR je tak opětovně zpochybněna, což může vyvolat další personální otřesy spojené s odchodem zkušených profesionálů. Zůstanou mnozí z těch, kteří se spíše snaží přebujelé a nepřehledné armádní struktury využít pouze k vlastnímu prospěchu. Netřeba připomínat ani nedobrý dojem, který české reformní lavírování zanechává u důležitých spojenců v Severoatlantické alianci; na mezinárodním poli pak může být i vhodným prostředkem k diskreditaci českého bezpečnostního aparátu obecně.

K celkové situaci v ČR po období sociálnědemokratického rozpočtového rozhazování a nereálných slibů je třeba podotknout, že bezpečnost země se odvíjí od bezpečnosti ekonomické, resp. socioekonomické. V "prvním plánu" jde o dostatečné prostředky na moderní armádu a další bezpečnostní složky, ve druhém o celkovou vnitřní stabilitu státu. Ta může být masovými odborářskými protesty a dalšími sociálními nepokoji narušena. Ve svých očekáváních se zklamali nejvíce ti, kteří uvěřili předvolebnímu populismu a vábničkám ospravedlňujícím vytvoření vlády sestavené na nerespektování programových odlišností koaličních stran. Ani loajalita armády ke státu v době, kdy je s její reformou zacházeno nedůstojným způsobem, nemusí být samozřejmostí. Tvrdíkův odchod sice zachoval spornou čest a slávu tomuto muži, kterého se po demisi rozhodla vzít pod svou ochranu i řada lidí z novinářských a kulturních kruhů, zklamaných postupným krachem další z chimérických vizí vycházejících z představy Špidlovy "slušné" a odborné vlády, nicméně znásobení chaosu v bezpečnostněpolitické oblasti přílišným pozitivem není, a to i když bude "image slušného chlapa" ještě někdy a někým využito. Např. - hypotetizujme - pokud by se Grossovo křídlo ČSSD rozhodlo po americkém vzoru vybudovat bezpečnostní superministerstvo (a prezentovat se tak lidu jako snižovatel počtu ministerstev) seskupující dosavadní rezorty obrany a vnitra a zpravodajské služby, mohla by v něm Tvrdíkova hvězda ve funkci "náměstka pro armádu" - ovšem pod Grossovým vedením, jehož přední popularitu Tvrdík ohrožoval - opět zazářit.

Centrum strategických studií se zabývá výzkumem, analýzou a šířením informací a odbornou debatou v oblasti bezpečnosti, prevence a řešení konfliktů s ohledem na Českou republiku a její postavení v Evropě a ve světě. Každý měsíc zpracovává analýzu exkluzivně pro Revue Politika.