Trochu nostalgické výročí

Poslední letošní číslo Kontextů je zvláštní hned v několika ohledech. Je nejenom obsáhlejší, neboť si zde připomínáme jedno kulaté třicetileté výročí, ale je také posledním číslem vydaným brněnským Centrem pro studium demokracie a kultury (CDK). Vydávání časopisu od nového roku přebírá nakladatelství Books & Pipes, které je již několik let jeho spolu­vydavatelem a stojí za provozem internetové verze časopisu Kontexty (casopiskontexty.cz) již od jejího spuštění v roce 2021. Editorské a autorské zázemí časopisu se nemění a rovněž jeho skladba zůstává zachována. Pro vás čtenáře to tedy znamená změnu pouze technickou – předplatné časopisu či jednotlivá čísla nového ročníku je nyní možné zakoupit pouze na internetových stránkách nakladatelství Books & Pipes. Podrobné informace naleznete na zadní obálce časopisu.

Přechod Kontextů k jinému nakladateli souvisí s již v úvodu zmíněným třicetiletým výročím založení CDK. Jeho zakladatelé se ke konci letošního roku rozhodli ukončit jeho činnost jako vzdělávacího a výzkumného institutu a nadále bude fungovat pouze jako knižní nakladatelství. O důvodech, které k tomuto kroku vedly, se dočtete v obsáhlém rozhovoru Jana Hroudného s Františkem Mikšem, jedním ze zakladatelů CDK, v němž je rovněž nastíněna dlouhá historie této instituce i její rozsáhlé výzkumné, vzdělávací a popularizační aktivity. V tematickém bloku věnovaném CDK naleznete i příspěvky dalších dvou zakladatelů, Petra Fialy a Jiří Hanuše, a také jeho dlouholetého výkonného ředitele Stanislava Balíka.

CDK bylo jedním z nejdéle fungujících a nejúspěšnějších občanských sdružení v České republice a jeho odkaz se úročí v jiných institucích a aktivitách, časopis Kontexty nevyjímaje. A fenomén CDK je svým způsobem neopakovatelný. Vzniklo takříkajíc na koleně díky vizi, nadšení a úsilí jeho „otců zakladatelů“. Dalo by se říct, že za útlumem aktivit CDK nakonec opět stojí schopnosti a charisma jeho tvůrců, protože pro ně postupně nalezli větší a dalekosáhlejší společenské uplatnění. Nakladatelská činnost CDK bude pokračovat pod vedením Zdeňka Granáta, který ji řídil od samého počátku.

Z dřevních dob CDK v několika pronajatých místnostech v klášteře na Starém Brně si pamatuji redakci, která mi připadala trochu jako doupě, a temné chodby, kde člověk snadno zabloudil. Zakladatele časopisu Proglas, předchůdce Kontextů, doplňovali lidé o generaci starší a zkušenější. Intelektuálové, literáti, bohémové i bývalí političtí vězni. Osobnosti, které v mnoha ohledech nasměrovaly další podobu časopisu i budoucí instituci. Pestrá společnost se širokým záběrem, hodně se debatovalo a kouřilo, pracovní doba byla nevypočitatelná. Především jim se věnuje kniha Petra Fialy a Františka ­Mikše Portréty & vzpomínky, kterou právě vydalo nakladatelství Books & Pipes a kterou dostanete jako dárek k předplatnému časopisu Kontexty.

Na přelomu tisíciletí se CDK přestěhovalo do větších prostor v Černých Polích, kde sídlí dodnes. V té době přišly do CDK také první ženy, s čímž, troufám si říct, nastala i jistá kultivace redakčního prostředí, minimálně po estetické stránce. Byla to doba nejaktivnější činnosti, nových projektů i nových lidí, tentokrát zase o půl generace mladších. Pro většinu těch, kteří v CDK tehdy působili, to byla „srdcovka“. Také ovšem vyžadovala značné nasazení – na rozdíl od převládající tendence ke specializaci to zkrátka museli být „univerzálové“ a zastat poměrně širokou paletu pracovních činností. Od psaní textů, organizování akcí, přednášení či moderování konferencí přes redakční práce až po administraci grantů či prodej knih. Učili se za pochodu a bavilo je to. A taky se jim to vyplatilo – lidé, kteří CDK prošli, ať už jeho zakladatelé či zaměstnanci, se rozhodně neztratili a dosáhli obdivuhodných úspěchů – ve světě nakladatelském, akademickém i v politice, kterou stále a navzdory čím dál tím nenávistnější atmosféře považují za službu společnosti.

S nástupem populistických stran a zvýšenou aktivitou dezinformačních webů přišla i vlna útoků na CDK, nepochybně spojená s úspěšným působením Petra Fialy v české politice. Koresponduje s uvíznutím nemalé části společnosti v kruhu negativních a vše zpochybňujících zpráv. Do nového roku nám všem přeji, abychom zvedli oči od obrazovek a displejů a namísto toho se pozorně a nezaujatě rozhlédli kolem. Abychom si uvědomili, v jaké zemi to vlastně žijeme. Není to Ráj, ale v kontextu toho, co se dnes děje ve světě, je to možná nebe na zemi. Stojí za to se začíst do úvodního textu ukrajinského diplomata Olexandra Scherby, který nás vrátí zpátky do reality. Pochází ze země, která zápasí o svobodu a vlastní existenci, prochází si skutečným peklem, ne tím virtuálním zatuchlým peklíčkem, a přesto lze z jeho hlasu vyčíst hrdost a odhodlání. Nebo možná právě proto.

Na závěr tedy: Sursum corda! Vzhůru srdce!