Tři přednášky o architektuře

Architektura, jaká je a jaká by měla být 

Diskurz na dané téma je třeba začít otázkou, co vlastně je architektura. Na rozdíl např. od hudby nebo literatury totiž neexistuje architektura lehká a vážná či nízká a vysoká. Neplatí, že každá stavba je architekturou a stavba nepovedená potom architekturou špatnou. Pouze velmi malý segment stavění má ambici architekturou být a pouze velmi malá část tohoto segmentu architekturou - třeba s chybami - skutečně je.

Čím se odlišuje architektura od stavění? Architektura musí v prvé řadě obsahovat ideu. Architektura je postavená myšlenka. Ve druhé řadě je důležitý způsob, jakým je postavená. Jeho prostředky musí být architektonické. To znamená zejména vyjádření tektoniky, tedy zjednodušeně řečeno ustrojení k nesení břemene, což má paralelu i k lidskému bytí a osudu. Tektonika je atributem architektury. Architektura je tedy zhmotněnou myšlenkou, ovšem zhmotněnou způsobem, jenž je jí vlastní. Pokud stavba postrádá ideu nebo při jejím ztvárnění nebyly zvládnuty její formální a technické prostředky, pak o architekturu nejde. Jinak řečeno: třebaže předpokladem vzniku architektury je vyřešení provozních, konstrukčních a ekonomických aspektů zadání, pouze jejich vyřešením architektura nevznikne. Ta vzniká až tehdy, když způsob vyřešení těchto praktických předpokladů zvládnutí stavby je veden ideou, která má obecnou sdělnost a která se promítá do její formy. Ludwig Mies van der Rohe to vyjádřil těmito slovy: „Dlouhá cesta od materiálů přes účel ke ztvárnění má jediný cíl: zavést řád do zoufalého chaosu našich dní. Chceme ovšem takový řád, který každé věci přisoudí její místo. A chceme, aby se každé věci dostalo toho, co jí podle její povahy náleží. Způsob, jakým to učiníme, bude tak dokonalý, aby svět našich výtvorů začal rozkvétat zevnitř." (...)