Trestní řízení jako nástroj zastrašování komunálních politiků?

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v rozhovoru se Sabinou Slonkovu pro Hospodářské noviny z 25. března 2004 velmi ostře napadla lidi, kteří v České republice vykonávají funkci starostů. Bez uvedení bližších statistických údajů konstatovala, že "pomalu každý starosta se chová jako gubernátor". Ačkoliv připustila, že mezi nimi jsou "i slušní", její slova narazila na tvrdý odpor řady představitelů místní samosprávy. V souvislosti s trestním stíháním několika komunálních politiků v posledním období se dokonce objevují obavy, aby nedošlo k politickému zneužití orgánů činných v trestním řízení proti představitelům politických proudů i konkrétních stran, které jsou v opozici na celostátní úrovni, ale mají silné pozice v samosprávných orgánech.

Reakce Svazu měst a obcí

Slovní útok Marie Benešové se rozhodl nenechat bez odpovědi Svaz měst a obcí, který představuje nejvýznamnější zájmovou organizaci pro prosazování cílů komunální politiky v celostátní sféře. Svaz zastupuje zhruba 2 500 měst a obcí, v nichž žijí 73 procenta obyvatel ČR. Na zasedaní dne 15. dubna 2004 reagovala Rada SMO (která je nejvyšším orgánem Svazu mezi sjezdy) na řadu rozhořčených prohlášení starostů, které zmíněný rozhovor vyvolal (někteří z nich chtěli dokonce podat na Benešovou trestní oznámení).

Např. starosta města Sokolnice Jiří Životský v dopise předsedovi SMO a primátorovi Hradce Králové Vlasákovi napsal, že považuje takováto obvinění "za naprosto absurdní, lživá a urážející. Představitelé místních samospráv obětavě slouží svým spoluobčanům bez ohledu na úřední hodiny, často i v sobotu a neděli. Je pravda, že i v řadách samosprávy se občas vyskytne nějaká černá ovce. Ale jedná se rozhodně o osobní selhání jedince, nikoliv o masový jev. Konečně i v řadách úředníků státní správy se najdou jedinci, kteří poruší zákon."

Rada SMO nakonec "vyjádřila ostrý protest proti tomuto nepodloženému nařčení". Na vyjádření Marie Benešové bezprostředně reagoval otevřeným dopisem předseda Svazu Oldřich Vlasák. Jeho dopis byl zaslán všem význačným sdělovacím prostředkům - deníkům, televizním a rozhlasovým stanicím a ČTK. Legislativci z Kanceláře Svazu zároveň neshledali, že výroky Marie Benešové v uvedeném rozhovoru umožňují podat trestní oznámení, neboť zde není naplněna skutková podstata trestného činu. Padl proto návrh, aby proběhlo jednání mezi nejvyšší státní zástupkyní a zástupcem Svazu. Rada Svazu měst a obcí České republiky požaduje od Marie Benešové za její nevhodné vyjadřování v médiích veřejnou omluvu a současně ji vyzvala k vyvození osobních důsledků, tj. k rezignaci. V případě, že tak neučiní, hodlala se Rada Svazu obrátit na ministra spravedlnosti se žádostí, aby vládě ČR navrhl její odvolání z funkce.

Benešová však podle ČTK postup Svazu měst a obcí považuje za přehnaný, zdůraznila, že se nemá za co omlouvat a že v rozhovoru uvedla, že na radnicích je také mnoho slušných lidí. Dále pro ČTK řekla: "Navíc jsem nikoho konkrétně nejmenovala. Je pro mě překvapením, že to někdo vztáhl na sebe." V rozhovoru podle svých slov vyjádřila svůj názor a pojmenovala aktuální problém. Vláda ani ministr spravedlnosti apely SMO na odvolání Marie Benešové nevyslyšeli.

Problematické argumenty nejvyšší státní zástupkyně

Na rozhovoru v Hospodářských novinách nebylo problematické pouze celkové "očerňující vyznění" vůči starostům a primátorům, ale sporné jsou i některé argumenty, které pro jeho odůvodnění Marie Benešová používala. Poněkud paradoxní např. bylo, když zdůraznila, že na problém "komunální korupce" v ČR upozorňuje i Evropská unie, a krátce před tím uvedla, že nejvyšší sféru české politiky kontrolují novináři, a proto si politici z této sféry dávají větší pozor. O problematické kontrole "vysoké politiky" v ČR bude ještě pojednáno dále, ale v tomto kontextu lze poukázat na několik korupčních případů z EU v poslední době (odstoupení Komise, aféra v Eurostatu) a na skutečnost, že velká část činnosti EU v různých subkomisích, agenturách a sekretariátech není pod mediální kontrolou takřka vůbec, přestože zde protékají masivní finanční toky. EU tedy není v oblasti kontroly korupce kritikem, jehož názor by měl mít příliš velkou váhu.

Marie Benešová rovněž jako příklad obtíží boje s korupcí či propojení podnikatelské sféry s komunální politikou uvedla případ "Karlových Varů nebo Brna. Když vám samotní policajti přiznávají, že konkrétní provinilec z jejich řad má takové vazby na ostatní vlivné figury ve městě a drží je v šachu, tak si říkám, kde to proboha žijeme." V této souvislosti je ovšem zajímavé, že primární problém neleží v představitelích samosprávy (kteří z hlediska zákonných kompetencí nemají nad státní policií žádnou kontrolu), ale v policii samotné. Takovou kritiku je tedy třeba primárně směřovat do oblasti resortu vnitra a ne do celkového rámce napadání starostů a primátorů.

Benešová boj proti korupci v komunální sféře označila za jednu z priorit. Na dotaz Slonkové, zda vše vyřeší represe, uvedla, že se musí klást důraz i na mravní stránku. Avšak vzápětí konstatovala, že "všechno se rozjelo ve znamení peněz a moci a s tím daleko nedojdeme. Leda tak do kriminálního státu." U nás to však vyvolává obavu, aby současná módní vlna skandalizace komunální sféry nevedla spíše k policejnímu státu. Určité podhoubí pro takové vyústění se v ČR možná vytváří.

Proč je o kriminalitu v komunální politice najednou takový zájem?

Slova Benešové sice odmítl Svaz měst a obcí a řada starostů i dalších komunálních politiků, nadšeně je však přijala velká část médií i nepříliš sourodé seskupení lidí (jehož jistou osu začíná vytvářet česká pobočka Transparency International), kteří se profilují jako samozvaní "ochránci lidu" před korupcí a hospodářskou kriminalitou. Dominují mezi nimi příznivci proudu "nepolitické politiky" a osoby, které neuspěly se svými politickými ambicemi v ODS (Zieleniec, Dvořák, Kasl apod.). Svou programovou bezradnost se snaží vyplnit planým moralizováním a jistou formou "boje proti vnitřnímu nepříteli", tj. "korupčníkům", neplatičům daní a poplatků, "ekologickým škůdcům" apod.

Na populistické protikorupční vlně se velmi ochotně veze i vláda. Pro ni je samozřejmě nemilé hledat korupci a hospodářskou kriminalitu ve vysokých sférách, a tak se před evropskými a krajskými volbami může zájem obracet k dehonestaci komunální politiky, v níž na řadě míst dominují představitelé stran, které jsou na celostátní úrovni v opozici. Mainstreamová média, zvláště pak veřejnoprávní (která očekávají od "televizní koalice", která jim zaručila současnou silnou pozici, navýšení poplatků), s ohledem na celkovou spřízněnost se Špidlovou vládou ochotně zaměřila pozornost rovněž na "opoziční" komunální sféru (výjimečná medializace případu náměstka vicepremiéra Petra Mareše Františka Kozla z US-DEU, který se údajně snažil ovlivnit soudní řízení, pak může souviset se snahou poškodit unionisty před evropskými volbami a vyčistit tak politický prostor pro novou naději české antipolitiky, jíž je koalice Sdružení nezávislých kandidátů a Evropských demokratů).

Samozřejmě nelze pokládat korupci a hospodářskou kriminalitu na komunální úrovni za neexistující jev. V některých městech a obcích jsou projevy těchto deliktů nepopiratelné, avšak nynější vyhrocená skandalizace lidí z komunální sféry je neadekvátní. Jestliže je odhalen zkorumpovaný politik (jako se to podařilo reportérům pořadu "Na vlastní oči" z TV NOVA v případě jednoho z místostarostů za ODS v Plzni), je to bezesporu přínos k roli médií coby hlídacích psů demokracie. Nicméně není důvod na základě jednoho či několika případů přistupovat k paušálnímu očerňování komunální politiky (a to i v případě, že bude zdůrazněna pouze dimenze větších měst).

§ 255 a 255a trestního zákona: kladivo na komunální politiky

Je přitom třeba mít na paměti, že část z činů starostů a jiných komunálních politiků je sice postihována trestněprávně, avšak jedná se spíše o pochybení, která by bylo vhodné řešit politickou odpovědností před voliči. Trestní právo má být nejkrajnějším prostředkem státní represe a mělo by nastupovat až v případech obzvláště závažného porušení společenských zájmů. V některých případech z poslední doby (možná i u některých aktivit stíhaného kladenského primátora) se však zdá, že se orgány činné v trestním řízení pouštějí do hodnocení správnosti jednání, tj. zda vynaložené prostředky obcí a měst byly utraceny účelně.

Přitom mohou využít nepříliš šťastně formulované paragrafy 255 a 255a trestního zákona. V odstavci 1 § 255 se uvádí, že kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Odstavec 2 pak stanoví trest šest měsíců až pět let pro pachatele, který takový čin spáchá jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného nebo způsobí takovým činem značnou škodu. Odnětím svobody na dvě až osm let pak bude podle odstavce 3 pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu.

Zatímco výše uvedený trestný čin musí být spáchán úmyslně (tj. pokud pachatel buď chtěl v zákoně uvedeným způsobem porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn), u dalšího trestného činu podle § 255a postačí vědomá nedbalost (tj. že pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí). Podle tohoto paragrafu ten, kdo z vědomé nedbalosti jinému způsobí značnou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem. Odstavec 2 stanoví trest až na tři roky tomu, kdo takový čin spáchá jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného anebo způsobí takovým činem škodu velkého rozsahu.

Škodou nikoli malou se přitom rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. Při vědomí těchto částek si tak lze představit, že určité rozhodnutí týkající se majetku obce, které se orgány činné v trestním řízení rozhodnou považovat za špatné, může starostu připravit nikoliv o mandát, ale o svobodu. Problematické se jeví posuzování toho, kdy je porušena povinnost něco smluvně opatrovat. Např. investice obecních peněz do hokejového klubu může být hodnocena jako ztrátová ve srovnání s tím, pokud by tyto peníze byly uloženy na kontě a obec si z nich nechala vyplácet úroky. Pro řadu lidí ve městě však mohou takto investované peníze znamenat vhodné vyplnění volného času díky přítomnosti ligové soutěže, vybavené haly pro různé kulturní akce, možnost vyžití mládeže apod. Určit, kdy zde vznikla škoda, je sporné. Taktéž se starosta může rozhodnout zastavit nákladný soudní spor z obavy, že v něm obec může prohrát. Avšak protože nepadne rozsudek, vždy zde zůstane šance, že by spor mohl být pro obec vítězný. Byla tedy způsobena škoda, či nikoliv? Takový problém dnes nemusí posuzovat pouze voliči v příštích volbách, ale policejní vyšetřovatelé se státními zástupci v zádech, hnaní dnešní "prioritou činnosti". Nejvyšší státní zastupitelství ve svém stanovisku ke článku v deníku Právo poněkud dvojznačně uvedlo: "Ve věci nezastupování a neodvolání se proti určitým soudním rozhodnutím, pokud nebudou zjištěny zcela zásadní okolnosti svědčící např. o korupci nebo jinak motivovaném záměrném jednání, nejsou zřejmě dány podmínky ani pro prověřování podezření z trestné činnosti. Pokud by ve věci vyplývaly poznatky o tzv. ‚excesu' ze strany odpovědného funkcionáře, pak by jistě prověřování (a případné stíhání) v úvahu přicházelo."

Je otázkou, zda soudobý hon na starosty dosáhne rozměrů předchozí prioritní vlny (v současnosti stále probíhající), za niž mnozí považují kriminalizaci podnikatelů. Stát má v obou případech velmi mocné nástroje v podobě sporných paragrafů trestního zákona (na podnikatele je velmi vhodným bičem mj. § 128 "Zneužívání informací v obchodním styku"). Odezva Svazu měst a obcí však ukazuje, že snad existují struktury, které jsou schopny na ataky státního aparátu reagovat a alespoň částečně odvrátit případnou hrozbu, že se v tažení proti "komunálním korupčníkům" projeví prvky politizace trestního řízení. Atmosféra strachu a obav mezi lidmi, kteří se z různých pohnutek rozhodnou působit v místní samosprávě, může snížit již i tak nepříliš velký zájem o politickou angažovanost v ČR.