Takové ticho už dlouho nebude…

Na následujících stránkách najdou čtenáři několik zatím nepublikovaných milostných dopisů Bohdana Chudoby (1909–1982), syna spoluzakladatele Masarykovy univerzity Františka Chudoby, významného českého historika, politika, filozofa a autora pohádek. Listy byly určeny jeho snoubence Evě Tomancové.

Bohdan se s Evou seznámil v předúnorové době, která pro něj byla značně hektická. Talentovaný Bohdan Chudoba psal v té době historické práce, pokoušel se o habilitaci na Filozofické fakultě v Brně, redigoval kulturně-společenské časopisy a současně do nich psal, politicky agitoval za nesocialistické proudy v Lidové straně, zastupoval tuto stranu v parlamentě a předsedal lidoveckému mládežnickému hnutí, což mimo jiné znamenalo neustálé cesty ­z Brna do Prahy a zpět. A k tomu se ještě stačil zamilovat do mladé dívky a intenzivně prožívat vzájemný vztah. V této době ještě málokdo viděl v Chudobovi člověka, jakým se jevil později v madridském exilu. Všichni, kdo ho v této době znali, hovoří o vášnivém bojovníkovi, velmi aktivním, bystrém a pohotovém polemikovi, nesmírně inteligentním a oblíbeném glosátorovi veřejného dění, obhájci katolické věci v její ortodoxní podobě.
Jeho dochovaná korespondence z doby před únorem 1948, který zamíchal osudy obou protagonistů, Bohdana a Evy, vydává křehké svědectví o jejich vztahu, o mužské schopnosti formulovat vyznání lásky. Pronikají však do nich i tóny jiné, zlověstné. Stmívalo se a Bohdan Chudoba jako by tušil, jak obtížné budou životní příběhy budoucích manželů a jak těžké časy čekají jeho milovanou českou zemi. (jh)