Svět, který ještě neznáme

Tvrzení, že končí řád světa, jaký jsme dosud znali, dnes už není ani velkým objevem, ani intelektuální provokací. Obzvlášť po vítězství Donalda Trumpa nad Hillary Clintonovou si pomalu zvykáme na nevyhnutelnou změnu mnoha dosavadních jistot, o které se opíraly naše představy o světovém pořádku. Svět jednoduše bude jiný. Z otázek, které stojí za to si klást, je výrazně nejzajímavější tato: Jaký může být svět, který ještě neznáme?Skutečně jen málo lidí mohlo předpokládat, že v průběhu necelého desetiletí, řekněme od roku 2008, a tedy od prvních projevů finanční krize a čistě lokální války mezi Ruskem a Gruzií, zažije liberální koncepce Západu jako ručitele světového pořádku tak rychlý pokles svého významu. Hovořím o koncepci, jež tvořila základ transatlantické jednoty Západu – nejen politické nebo hospodářské, ale rovněž ideové jednoty. V globalizaci tato koncepce spatřovala šanci na expanzi západních hodnot a zájmů, a proto kategoricky doporučovala podporu volného trhu a otevřenost trhů zahraničním investicím, vyjadřovala víru v pozitivní sílu globálních finančních trhů, technologického pokroku i obecného pohybu kapitálu, lidí a idejí. V souvislosti s tím vkládala rovněž víru ve schopnost vytvořit globální uspořádání světa založeného na kooperaci a směně, z něhož mohou všichni, budou-li jen chtít, výhodně těžit. Toto uspořádání se v souladu se zmíněnou koncepcí musí spíše než na síle jednotlivých států a národů zakládat na mnohostranných dohodách, mezinárodních institucích a na dodržování nadnárodních pravidel. Právě tato pravidla a instituce musejí rozhodujícím způsobem stanovovat normy chování států a národů, monitorovat vlády a politická zřízení, sledovat dodržování základních principů, jakými jsou respektování vlády zákona, ochrana menšin, nediskriminace, práva člověka, multikulturalismus. Toto liberální pojetí světa panující od konce studené války bylo zvolením Trumpa americkým prezidentem (a předtím britským referendem v otázce brexitu) zpochybněno uvnitř samotného Západu. Ukázalo se, že rovněž v jiných státech tvořících doposud jádro liberálního Západu, v Itálii, ve Francii, Nizozemsku nebo v Německu, posilují protestní hnutí zpochybňující liberální systém, označovaná jako populistická. (…)