Stopařův průvodce malířskou tvorbou Jaroslava Róny

Malířskou tvorbou Jaroslava Róny prostupuje princip kulturního relativismu, který se projevuje v motivech inspirovaných vzdálenými, odlišnými nebo neznámými kulturami či civilizacemi. Pro jeho obrazová plátna jsou charakteristické dimenze, k nimž patří fragmentární a víceúrovňový narativ, rozostření otázek po smyslu existence, lidském údělu nebo vývoji světa s cílem postihnout absurdní vyústění lidského života nebo osudu celého vesmíru. Róna na svých plátnech postupuje podobně jako hlavní hrdina knihy Douglase Adamse Stopařův průvodce Galaxií – Arthur Dent. Stejně jako on nastupuje do pomyslné kosmické lodě vlastní fantazie, cestuje nekonečným vesmírem, poznává a současně vytváří nové neznámé formy života i vesmírného univerza. Do svých děl (Pád impéria, 1989; Zhroucení, 1989; Smečka, 1997; Opuštěné město, 2009) projektuje Róna nadčasové vize reagující na neschopnost člověka legitimizovat svoji existenci a nihilistický postoj k vesmíru, pro který je charakteristický naprostý chaos, lhostejnost a beznaděj. Člověk se stává součástkou ve složitém soukolí, v němž nedokáže prokázat ani marné hrdinství: „Taková pitomá apatická planeta.“ (Adams 1991: 29) Součástí expozice Stopařova průvodce Galaxií i Rónovy výtvarné filozofie je poselství, že modrá planeta může být zcela destruována. „ ,A co se stalo se Zemí?‘ ,Hm. Byla demolována.‘ ,Opravdu?‘ (…) ,Ano. Prostě se vypařila do vesmíru.‘ “ (Adams 1991: 42)(…)