Stavějme lépe, stavějme krásně

V uplynulých měsících jsme si mohli přečíst velké množství vzpomínek na Sira Rogera Scrutona, který zemřel v lednu letošního roku. V mnoha nekrolozích a analýzách jeho práce velmi často zaznívala následující myšlenka: Scruton se od řady ostatních myslitelů odlišoval tím, že nebyl pouze teoretik. Svoje myšlenky a hodnoty uváděl do praxe. Jinými slovy, žil život, který kázal. Platilo to, když s velkou osobní odvahou pomáhal zemím východního bloku pod komunistickou diktaturou. Platilo to, když vybudoval farmu Sunday Hill (známá jako Scrutopia). A platilo to během jeho působení ve veřejném prostoru, například když v posledních letech života předsedal (společně s Nicholasem Boysem Smithem) vládní komisi Stavějme lépe, stavějme krásně (Building Better, Building Beautiful).

Cílem zřízení tohoto odborného uskupení bylo vypracovat legislativní návrhy pro britskou vládu, které by urychlily výstavbu nových obydlí a zároveň dopomohly celkové změně uvažování při plánování nové zástavby. Závěrečná zpráva této komise obsahuje více jak stovku konkrétních návrhů, které by měly zajistit, že výsledné budovy a nové čtvrti budou krásnější.
Jak je napsáno hned v úvodu zprávy jejími autory: „Nevidíme krásu jako přítěž, o které se vyjednává po získání stavebního povolení. Krása by měla být předpoklad, kterému každý nový projekt musí dostát.“ Podle komise nejde jen o to, že lidé vyžadují krásu v architektuře, ale že také zároveň odmítají ošklivé budovy. Protože v ošklivém prostředí se člověk zákonitě necítí jako doma. Rádi se obklopujeme tím, co je pro nás i pro naše okolí krásné. A krása má v tomto kontextu synonymum – přirozenost. (…)