Socialistická krátkozrakost

Porážka ČSSD v letošních krajských a senátních volbách vyvolala v této straně logickou diskusi o příčinách jejího neúspěchu. Podle toho, jak to jednomu ze dvou kandidátů na předsedu před blížícím se sjezdem sociální demokracie zrovna vyhovuje, se objevují argumenty o tom, že to byl důsledek nízké volební účasti, „zrady" programu sociální demokracie nebo špatné volební kampaně. Oprosťme se od emocí a účelového využívání celé záležitosti ve vnitrostranickém boji a podívejme se na věc objektivnější optikou.

Nepochybně významný díl odpovědnosti za volební výsledek ČSSD lze přičíst dlouhodobějšímu používání značně krátkozrakých jednorázových volebních strategií. V této souvislosti se musíme vrátit zpět a připomenout podobu volební strategie ČSSD v parlamentních volbách 2002. Tehdejší, jinak profesionálně realizovaná a účinná volební kampaň ve snaze maximalizovat volební zisk překročila v určitém momentu racionální hranici tím, že silně nadsadila míru voličských slibů. Asi nejlépe to pro veřejnost symbolizovala slova Vladimíra Špidly, že „zdroje tu jsou". Po volbách se tento postup obrátil proti ČSSD a vedl k hlubokému propadu její podpory.

Strategie v parlamentních volbách 2002 tak byla motivována snahou prosadit za každou cenu krátkodobý cíl. Nebyl přitom brán ohled na dlouhodobé důsledky, jež to může pro stranu mít. Jistá míra přehánění o tom, co je možné v praxi uskutečnit, je sice ve volební kampani nezbytná, ale nesmí zajít moc daleko. Formace, která přehání příliš, totiž riskuje, že se z ní stane „strana na jedno použití", protože při dalších parlamentních volbách bude politicky marginalizovaná. Politický subjekt, který tímto způsobem postupuje, tak ohrožuje základní a samozřejmý cíl každé politické strany - vlastní přežití.

ČSSD se tento problém pokusila vyřešit tím, že se po fiasku ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 svého dosavadního lídra zbavila. Okopírovala tím postup, který se jí už jednou vyplatil, tj. když před volbami 2002 Vladimír Špidla vystřídal na postu šéfa strany Miloše Zemana a straně se následným zaměřením volební kampaně na jeho osobu podařilo „rozmlžit" vlastní odpovědnost za předchozí vládní politiku.

Při letošních krajských a senátních volbách nicméně bylo důležité i to, že se nové Grossovo vedení rozhodlo pro volební strategii, která byla založena na chybné analýze prostředí, resp. očekávání a postojů společnosti. Navíc v podstatě mechanicky okopírovalo model kampaně z roku 2002. Výsledkem nemohlo být nic jiného než porážka. Dotkněme se jen některých nejproblematičtějších bodů. Prvním nedostatkem se stala volba klíčových volebních sloganů. Heslo „Za nás bude lépe", zvolené v pozici vládní strany, na nezanedbatelnou část voličů, kteří stranu volili ve volbách do sněmovny v roce 2002, muselo působit jako „rudý hadr na býka". To, že ČSSD před volbami ve většině krajů nezasedala v jejich výkonných orgánech a její postavení bylo na krajské úrovni obecně velmi slabé, mnoho voličů vůbec nevědělo. Ve světle stále ještě čerstvé zkušenosti zklamaných sociálních očekávání také muselo vyznít kontraproduktivně další heslo, byť spojené s tváří dosud populárního Stanislava Grosse: „Myslím to upřímně".

Problematická se ukázala i hlavní orientace kampaně proti přeměně nemocnic, které přešly v rámci reformy veřejné správy ze státu na kraje, na akciové společnosti (viz i slogan „Stop privatizaci nemocnic"). Na první pohled citlivé téma, kterým mohla ČSSD oslovit nemálo voličů, se v důsledku špatného zvládnutí komunikační strategie ukázalo málo účinné. Stačí uvést jen dva silně medializované regionální příklady z průběhu kampaně. První je spojen s ministryní zdravotnictví za ČSSD Miladou Emmerovou, která se během předvolební návštěvy v Hradeckém kraji před novináři pohrdlivě a zcela netakticky vyjádřila o úrovni nemocnice v Broumově. Pobouřilo to nejenom vedení místní nemocnice, které protestovalo, ale vyjádření ministryně vzbudilo i negativní reakci místní veřejnosti. Podobně se proti ČSSD obrátila přehnaná horlivost některých představitelů v krajích. Typický byl případ středočeského kandidáta ČSSD na hejtmana Karla Machovce, který nechal vylepit „konkretizující" billboardy s heslem „Nedopustím vytunelování příbramské nemocnice". Důsledkem byl ostrý protest personálu nemocnice, který byl v regionu opět silně reflektován.

Spíše znepokojení než podporu voličů také musel vyvolat před volbami razantně deklarovaný cíl ČSSD zvýšit platy policistů (samozřejmě s výjimkou těch, kterých se to týkalo, což je ovšem malá voličská skupina). Znovu zde hrála roli špatně vyhodnocená situace. Přední stránky novin totiž aktuálně plnily zprávy o drastickém nárůstu počtu telefonních odposlechů v posledních letech a diskuse o náběhu na „policejní stát".

Úhrnem lze říci, že v krajských a senátních volbách ČSSD silně doplatila na starší krátkozraký přístup, který v úsilí maximalizovat zisk uplatnila už ve sněmovních volbách v roce 2002. Vlastní volební strategie pak sama o sobě vycházela ze špatné analýzy nálady voličů, což porážku ČSSD dále prohloubilo. I když tyto příčiny nebyly zdaleka jediné - v úvodu zmíněná nízká voličská účast nepochybně sehrála také důležitou roli - celá situace odráží z hlediska existence strany riskantní styl politiky, který ČSSD v posledních letech realizuje.