Saúdskoarabská žena jako klíč k celospolečenské reformě

Nedávná zpráva organizace Human Rights Watch o postavení a právech žen v Saúdské Arábii se pro některá západní média, intelektuály a politiky určitě stane vhodným nástrojem, jehož lze použít coby zbraně v boji proti islámu a k tomu, aby prokázali jeho netoleranci a diskriminační obsah. Dávat porušování lidských práv v této ropné monarchii do souvislosti s islámem je ovšem stejně tak zjednodušující jako samotná kritika, která (v tomto případě) stejně nevede k žádným pokrokům.

Ani dítě, ani občan

Zpráva pod názvem „Perpetual Minors: Human Rights Abuses Stemming from Male Guardianship and Sex Segregation in Saudi Arabia“, zveřejněná 21. dubna 2008 organizací Human Rights Watch, je založena na stovce rozhovorů s ženami různého společenského postavení, které svědčí o tom, že práva a postavení dospělé ženy jsou degradována na úroveň práv nezodpovědného a nesamostatného dítěte. Zpráva je zcela jistě závažná, nepřináší však žádné nové informace. Kritika na adresu saúdské politiky, která udržuje dospělé ženy pod kontrolou mužů ve všech oblastech jejich života a která používá striktní segregaci společnosti k tomu, aby ženám omezila přístup do veřejného života na nejvyšší možnou míru, zaznívá z mnoha stran. Byrokratické mechanismy vedle zákonů opírajících se o upravená ustanovení šarí´y v duchu přísné právní školy ibn Hanbala (zem. 855), která dále rozpracoval Muhammad ibn Abdalwahháb (zem. 1792) do ještě striktnější podoby, nedovolují ženám nejen svobodný pohyb, ale neumožňují jim bez svolení mužského zákonného zástupce studovat, vykonávat zkoušky, pracovat, provádět obchodní transakce, řádně svědčit u soudu, vdát se, či dokonce být přijaty do nemocnice. Kromě toho saúdské zákonodárství nemá stanovenou minimální hranici trestné zodpovědnosti, a proto je s dětmi zacházeno jako s dospělými. Tyto a mnohé další zákony upírají ženám svobodu rozhodování o jejich vlastní budoucnosti, vzdělání, manželství či zdraví. Přitom je jim dávána plná trestní zodpovědnost. Za těchto okolností je zákaz řízení vozidel či povinné zahalování tím nejmenším problémem saúdských žen.

Saúdská vláda svým postupem porušuje základní lidská práva nejen podle západních měřítek, ale navíc se mnohdy odklání od samotných ustanovení islámu, který poskytl ženám právo na vzdělání, podnikání, vlastnění majetku, právo na výběr partnera pro manželství či právo rozhodovat a aktivně se podílet na společenském dění muslimského státu. Je nutné si připomenout, že saúdská vláda, která je v rukou představitelů rodin z královského rodu Saúd, představuje silně absolutistickou a teokratickou monarchii. Tato vláda se za svá rozhodnutí nikomu nezodpovídá a její jednání se odehrávají většinou za zavřenými dveřmi. Jakákoliv kritika režimu je zakázána. Islám je často používán jako nástroj, který slouží k upevnění pozice královského rodu, zhruba stejně jako protiteroristická opatření, která byla přijata kvůli tlaku Spojených států. Tlak to taky nemusel být nikterak silný. Protiteroristická opatření totiž poskytla saúdskoarabskému režimu volnou ruku v tažení nejen proti teroristům a radikálům, ale zejména proti opozici, a současně se stala prostředkem pro utužení kontroly a dozoru nad chováním a myšlením obyvatelstva (nejen žen). Hrozba zadržení osoby bez udání důvodu a její dlouhodobé věznění bez soudu je jednou z metod, která visí nad každým, kdo by projevil svou nespokojenost se způsobem vlády či přízeň opozici. Takto se v osidlech tajné policie krátce po vyhlášení boje s terorismem kromě mužů ocitlo také více než sto padesát saúdských žen.

Zpráva mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch o postavení žen v Saúdské Arábii nemohla z mnoha důvodů přinést jiná fakta ani závěry, neboť se soustředila jen na jeden cíl, a to popsat porušování lidských práv v Saúdské Arábii. Saúdský režim však již v roce 1948 odmítl podepsat Všeobecnou deklaraci lidských práv s odůvodněním, že Korán všechna práva zaručuje, a necítí se proto touto deklarací vázán. K aktivistům bojujícím za lidská práva má velmi vyhraněný postoj. Možná také proto, že má za sebou mocného spojence – Spojené státy, které toto porušování dlouhodobě mlčky přehlížejí. Nelze tedy předpokládat, že by zpráva a její apel na vládu nějak zásadně ovlivnila politické rozhodování v království nebo přispěla k zásadnějším reformám. Kromě toho si mnozí západní autoři této a podobných zpráv neuvědomují, že tím otevírají Pandořinu skříňku. Text bude v muslimském světě považován za jednostrannou západní protiislámskou propagandu. Ne proto, že by jí muslimové nevěřili a nebyli ochotni přiznat si problémy uvnitř vlastní společnosti, ale jednoduše proto, že v očích západního světa se cítí stejně jako saúdskoarabské ženy: nemohou mluvit o svých problémech sami za sebe, protože slovo muslimského odborníka nemá stejnou hodnotu jako slovo západního aktivisty vedeného konkrétními cíli a někdy i pocitem nadřazenosti vlastních hodnot. Bylo by tedy mnohem prospěšnější nechávat častěji zaznívat hlasy a názory z opačné strany a otevřeně jim naslouchat než se pouštět do soudů o životě společnosti, jejíž kulturní a náboženské kořeny (a tudíž i hodnoty) jsou nejen odlišné, ale i velmi silné.

Saúdská legislativa ženy přehlíží

Navzdory pesimismu, který ve zprávě převládá, je třeba si uvědomit, že v saúdské společnosti se změny dějí. Sice pomalu, ale dějí se a tento fakt nelze popřít. Změny jsou vidět především v oblasti sociálně-ekonomických reforem, kde se ženy prosazují nejrychleji navzdory diskriminujícím legislativním zákonům. Skupina žen nyní vyvíjí tlak na krále Abdalláha, aby jmenoval ministra pro ženské záležitosti, respektive aby do této funkce jmenoval ženu po vzoru ostatních zemí Perského zálivu, a umožnil ženám přístup do státních výborů na základě principu šúrá (princip vzájemné konzultace v islámu). Úsilí prosadit právo kandidovat a být zvolena stále ztroskotává. A i když nedávno na lokální úrovni proběhla volební kampaň za účasti několika žen, jejich další postup do voleb byl vládou zastaven.

Nejvíce však saúdské ženy tíží komplikace při podnikání a investování. Hana al-Zuhair, ředitelka Podnikatelského centra pro ženy při Obchodní a průmyslové komoře ve Východní provincii, říká, že registrace společnosti v zemích Perského zálivu zabere několik hodin, zatímco v Saúdské Arábii trvá zaregistrovat společnost ve vlastnictví ženy mnoho měsíců. Podle nedávné studie Podnikatelského centra dosahují investice saúdskoarabských žen 21ch společností), které vznikly od roku 2004, kdy král Fahd podepsal rozhodnutí umožňující ženám vlastnit obchodní licenci. Je to však stále málo, neboť pouze 5,5ěku pracuje. Na druhou stranu je v zemi vysoká míra nezaměstnanosti, která dosahuje až 20ěn jen poloviční počet nezaměstnaných. V tomto případě je snaha žen protlačit se na pracovní trh chápána muži jako zabírání jejich pracovních míst. Na ženy se nahlíží jako na nežádoucí rivaly na pracovním trhu. Jeden z důvodů lze také hledat v islámu, kde mají muži povinnost finančně zabezpečit celou rodinu, přičemž mezi členy rodiny se v islámském světě počítá nejen manželka a děti, ale také rodiče, prarodiče či neprovdané sestry nebo sourozenci, kteří z jakýchkoli důvodů nemohou pracovat (například tělesně postižení); žena tuto povinnost nemá. Výdělek ženy patří jen jí a podle islámu je zcela v její kompetenci, jak s ním naloží. Saúdské podnikatelky zůstávají optimistické, neboť změny jsou v důsledku ekonomického rozvoje nevyhnutelné. Je to pravděpodobně i tím, že v jejich řadách jsou velmi zvučná jména jako například princezna Ádila bint Abdulláh bin Abdul Azíz Al-Saúd, která již v roce 2002 za podpory prince Abdul Madžída, guvernéra Mekkánského regionu, podpořila založení Výboru podnikatelek. Nyní se podobná centra, která pořádají semináře, workshopy a poskytují informace ženám o jejich možnostech, rozrůstají po celé zemi. Ani ve vzdělání saúdské ženy nezaostávají. Postupně se mění poměr vysokoškolských studentek a studentů; studentky na saúdských univerzitách již převýšily počet studentů o téměř 8 %. Bohužel nedávná studie, která byla prezentována na semináři organizovaném Centrem pro vědu a technologii prince Sultána, ukázala, že 66,3 % vzdělaných žen zůstává nezaměstnáno. Uvolnění přístupu na pracovní trh tak patří mezi elementární priority saúdských žen.

Boj za zrovnoprávnění saúdskoarabských žen se však podobá spíš začarovanému kruhu. Aldžawhíra bint Muhammad Al-Anqarí, která byla zvolena viceprezidentkou Národní společnosti pro lidská práva (National Society for Human Rights) v Džiddě (současně je její spoluzakladatelkou), bojuje za práva žen, kterým se saúdské ženy těšily již před čtrnácti stoletími, kdy díky islámu získaly lidská, ekonomická a politická práva. Sama říká, že lidé sice vědí, jak důležité postavení a práva islám ženám dal, ale přesto saúdská žena zůstává v zajetí kulturních tradic a předsudků. Snaží se ve spolupráci s vládou a za pomoci veřejnosti budovat po celé zemi centra, jež by se měla věnovat jak výzkumným studiím, tak i práci v terénu. Prvním z jejích cílů byla legalizace vydávání identifikačních průkazů pro ženy, která je základním znakem stejných práv mužů i žen. Neskrývá zklamání z toho, že při změně legislativy byla do právní úpravy začleněna podmínka vyžadující pro vydání identifikačního průkazu souhlas zákonného zástupce ženy (mahram – osoba, se kterou žena nesmí uzavřít sňatek). Společnost bývá ovšem i často kritizována – za úzké spojení s vládou i proto, že se zabývá jen sběrem dat o případech diskriminace či týrání, aniž by její pracovníci byli schopni svým klientům pomoci. Samíra Al-Ghamdí, která pracuje jako psycholožka a je zakládající členkou Společnosti na ochranu rodiny (Society for Protecting the Family), říká, že Národní společnost pro lidská práva zaznamenala od roku 2004 do roku 2006 1 429 případů domácího násilí, z čehož je 36,5ému týrání. Dodává, že hlavním problémem zůstává nejasná vládní deklarace týkající se práv žen a zákony, které mají nejednoznačné a nepřesné formulace, jak s tímto problémem nakládat, zatímco islám v tomto směru poskytuje naprosto jasná pravidla. Příčinu lze vidět také v tom, že úředníci, soudci a někdy dokonce i sociální pracovníci soudí oběť, protože je žena, a nikoliv samotného pachatele. Právník Chálid Abú Rašíd v rozhovoru pro Arab News uvedl, že tento problém souvisí i s absencí žen v soudnictví, ačkoliv na katedře islámských studií a práva Univerzity krále Abdul Azíze v Džiddě a na Ženské fakultě Univerzity Um Al-Qurá ukončilo svá studia v tomto oboru již 55 žen. Saúdské ženy se však nevzdávají. Díky jejich rodinným svazkům není nic neobvyklého, že v případě nespravedlivých obvinění a rozsudků intervenují nejen u mužských členů svých rodin, ale také u samotného krále. Současně to ale neznamená, že by všechny patřily mezi odpůrkyně islámského práva a chtěly zavádět evropské standardy. Jejich neviditelný tlak je nicméně v této specifické společnosti rozhodně účinnější než mediální, aktivistické či politické útoky a obviňování z porušování lidských práv, jež často zaznívají ze Západu.

Ekonomický pokrok versus tradice

Desetiletý plán saúdské vlády má ve svém programu zlepšení postavení žen a jejich přístupu do veřejné sféry, otázka však je, v jakém rozsahu je ochoten přistoupit na reformy a změny legislativy. Saúdské ženy se v hojném počtu sešly na nedávné konferenci pod názvem „Saúdská žena mezi ekonomikou a sociální realitou“, kde dr. Fawzia H. Al-Bakr znovu zdůraznila, že prioritou žen zůstává vyřešení problému poručnictví, které umožňuje manželovi, otci nebo bratrovi vlastnit jejich finance a kontrolovat jejich podnikání – v rozporu s islámem. Ženy souhlasně dodávají, že je to běh na dlouhou trať, ale není důvod se vzdávat. Současně upozorňují, že si své problémy chtějí vyřešit samy bez pomoci západních kolegyň a západních aktivistických hnutí. Je to pochopitelné, protože jen ony dobře znají svou společnost, její mentalitu a způsoby, jakými lze dosáhnout pokroku. (Jeho brzdou navíc paradoxně nejsou vždy jen muži, ale i samotné ženy.) Sálih Al-Turkí, předseda Obchodní a průmyslové komory, při vyhlašování žebříčku dvaceti nejúspěšnějších saúdských podnikatelek potvrdil, že mnohé plány ztroskotaly právě na tlaku některých žen, které jsou proti reformám a zapojení žen do společnosti. V muslimském světě toto není nic neobvyklého. Stále existuje mnoho žen, a to bez ohledu na vzdělání či společenské postavení, které mají pocit, že volání po zrovnoprávnění ohrožuje jejich důstojné postavení, hodnoty a rodinu a že právě striktní islám jim poskytuje tu nejlepší ochranu a bezpečí. Často také operují s daty ze západních statistik o násilí v rodině, rozpadlých manželstvích, prostituci apod. V případě Saúdské Arábie patrně hraje roli také to, že ženy, které se aktivně prezentují a podnikají, patří většinou ke královské rodině či k významným podnikatelským rodům. Jev, který může vyvolávat u některých obyčejných žen nedůvěru a strach o jejich pohodlnou budoucnost bez zodpovědnosti. Dotčené ženy však oponují; nebojují jen za sebe, ale za budoucnost svých dětí i celé společnosti.

Saúdská Arábie je absolutistickým a teokratickým režimem, který nelze poměřovat západními hodnotami, a patrně takovým i dlouho zůstane. Tento režim se ani v islámském světě netěší z mnoha důvodů příliš velké oblibě. Na druhou stranu je však muslimy všeobecně respektován, neboť má na svých bedrech povinnost chránit a zabezpečovat posvátná islámská poutní místa. Jeho extrémní náboženská striktnost je pak chápána jako nutnost k uchování islámského náboženství a jeho odkazu. Jakékoli citelnější zásahy vedoucí k demokratizaci a k Západem oblíbené sekularizaci jsou tudíž považovány za nevítané a destabilizující pro celý region. Faktem však zůstává, že postavení saúdské ženy je naprosto nesrovnatelné v porovnání s okolními zeměmi a pravděpodobně i s většinou islámského světa. Pokud bychom se zaměřili na podrobnější zkoumání pohledů náboženských učenců, mezi kterými jsou také ženy, na postavení muslimky ve společnosti, zjistili bychom, že striktní saúdští učenci jsou v názorové menšině. Chceme-li jako nemuslimové mluvit o postavení ženy v islámském světě, ocitáme se na tenkém ledě tím spíše, pokud si za cíl vytyčujeme popsat pouze negativní jevy, které se objevují ve všech společnostech – i v těch pyšnících se demokracií a lidskými právy. Pohybujeme se v odlišné části světa, který je častěji ovládán místními tradicemi zakořeněnými v islámu, které laik mnohdy nedokáže ani přesně identifikovat. Ve světě, kde stále platí silné morální hodnoty, jako je čest, rodová hrdost a pevné rodinné svazky, a kde zájem celé společnosti (nebo častěji režimu) má vždy přednost před zájmy i svobodou jednotlivce. Toto citlivé téma je vhodnější nechat skutečným odborníkům na islám, kteří jsou velmi dobře seznámeni jak s islámem, tak s životem a fungováním islámské společnosti, a především pak samotným muslimům a muslimkám a jejich vlastním odborníkům. Zprávy, jako je studie Human Rights Watch o postavení saúdských žen, nemusí jen prohlubovat vzájemnou nedůvěru, ale mohou mít dopad na prohlubování izolace muslimské společnosti vůči okolnímu světu. Tato nedůvěra může přinést další komplikace zejména pro muslimy žijící v nemuslimské společnosti, kteří citlivě vnímají všechny zprávy z islámského světa. Mohou je utvrzovat v přesvědčení, že pokud se svěří se svými problémy nemuslimským organizacím, buď se nedovolají rovnoprávného a nezaujatého řešení, nebo bude jejich případ kdykoliv použit k protiislámské propagandě, jak se už několikrát stalo.

Autorka je doktorandkou Metropolitní univerzity v Praze.