Salony krásných umění znovu na scéně

Ač jsou dějiny výtvarného umění svou povahou spíše konzervativní obor, procházejí proměnami, což se ostatně se skutečným konzervatismem nevylučuje. Do popředí zájmu se tak dostávají nová témata, včetně zprostředkování umění – hledání cest, jimiž díla působí na publikum a směřují z ateliérů ke sběratelům či do sbírek muzeí a galerií. Historiografie umění se stále více zaměřuje na koncepty vystavování, trh s uměním, jeho marketing, vliv kritiky, roli mecenášů a sdružení umělců. Není už tabu považovat výtvarné dílo za obchodní komoditu. To však neznamená, že by bylo opomíjeno jeho estetické působení, jeho forma, smysl a význam, jen dochází k rozšíření zorného pole interpretací. V první čtvrtině 19. století se hlavní scénou zprostředkování umění stal pařížský Salon des Beaux-Arts a později též podobně koncipované přehlídky v dalších městech. Salony umění si výsadní postavení udržely až do doby, kdy jejich nadvládu ukončily secese – spolky odštěpené ve významu římského pojmu secessio plebis. (…)