S Viktorem Orbánem zpátky z hlavy na nohy?

Editorial prvního čísla letošních Kontextů z pera Stanislava Balíka vypočítává požadavky, „které se (…) snaží postavit společenskou a politickou realitu zpátky z hlavy na nohy“. Migrační krize totiž podle něj obnažila absurditu některých postmoderních pravd, na nichž spočívala západní politika a společnost v posledních letech a desítiletích. Místo aby stát především zajišťoval bezpečnost vlastních občanů, začal se řídit principy humánní povinnosti vůči všem lidem planety a zodpovědnosti za všechny nespravedlnosti světa. Proti tomu se bouří občané dosud mlčící a neteční a zpochybňují i další výdobytky postmoderny, totiž absurdní práva fiktivních nebo jen hypotetických minorit, politickou korektnost a snahu řešit problémy často umělé. Jde o vzpouru proti politickým a společenským elitám, které ve jménu zmíněných principů odsunuly do pozadí závažná témata hospodářské politiky a ekonomické svobody. Vzpoura dosud mlčících a netečných občanů proti bludným záměrům takzvaných elit skýtá obraz velmi sugestivní. Zastánci politické ideje svobody skutečně připustili vývoj, který vedl k tomu, že si poměrně četné společenské skupiny začaly připadat opomíjené, a buď dlouhodobě rezignovaly na účast ve volbách, nebo se zhlédly v extrémních postojích okrajových politických stran. Opojení svobodou, jak to pro sebe beletristicky pojmenovávám, se občas měnilo v posedlost a zrodilo některé představy hodné zásadního kritického odmítnutí, například že lze lidská práva šířit a vnucovat násilím. (…)