S Jaroslavem Rónou o sochách, malbě, životě a současném umění

Jardo, redakce Kontextů sídlí v Brně, takže musím začít u tvé velké jezdecké sochy Jošta, která zde svého času vyvolala určité kontroverze. Zdá se, že si na ni Brňané již zvykli, a nejspíš si dnes bez ní Moravské náměstí už ani neumějí představit. Oživuje ho, dává mu jedinečný ráz, lidé si pod Joštem domlouvají schůzky, snad každý tu sochu zná. Od její instalace uběhlo pět let. Co pro tebe Jošt a Brno představují dnes?

Brno pro mě bývalo v době komunismu nezajímavé město, nepřátelsky naladěné k nám Pražákům, kam jsem jezdil pouze výjimečně. I když – pravda – měl jsem několik velmi dobrých přátel v Kamenné kolonii – zvané Kamenka. Dnes ho vnímám jako dynamické město s velkými ambicemi, vstřícné k vlastním obyvatelům i návštěvníkům, snažící se navrátit ke své výjimečné meziválečné kulturní tradici. Vznikla zde celá řada nových budov i soch, a když zde v restauraci prozradím své autorství sochy Jošta, nemusím zbytek večera platit za pití. A mimochodem, mám zde daleko více přátel než dříve. Největší radost mi však udělalo to, že zmenšený model Jošta dnes brněnská radnice uděluje jako oficiální dar nejvýznamnějším návštěvníkům města, a jako první ho dostala slovenská prezidentka Čaputová.

Vítězství v soutěži na Jošta odstartovalo moje asi největší úsilí o realizaci nějakého uměleckého díla. Rok legislativních a logistických příprav zahrnujících moji životní pojistku, zdravotní testy (včetně fyzických zátěžových testů a testů na AIDS), těžké boje o konečné znění smlouvy, boje s brněnským úředním šimlem, boje s brněnskými památkáři atd. Následně dva roky práce na samotné soše, denně deset hodin bez víkendů a bez dovolené. Jediný člověk, který mi občas pomáhal s hliněným modelem, byla moje žena Lucie, která je architektka. Nemluvě o závěrečném dramatu při dokončování sochy, kdy jsme se kvůli nečekaným technickým problémům dostali do časového skluzu a nešlo už o dny, ale o hodiny, abychom stihli odhalení v poledne 28. října 2015. Měl zde promluvit tehdejší primátor Brna za hnutí ANO, jenž se na odhalení nakonec nedostavil, protože hovořil na sousedním náměstí na demonstraci proti islámu. Kdo chce pocítit atmosféru těchto událostí, tomu doporučuji časosběrný dokumentární film Odvaha, který o vzniku sochy natočil Pavel Štingl. (…)