S básní já vstávám, s básní já usínám (a tak trochu tuším, že v tom nejsem sám)

Poesii číst, poesii psát, poesii žít, poesií žít. Poesie je mým denním údělem, ne, nepíšu, nýbrž čtu, vydávám, tedy rediguji, sázím, grafické úpravy a obálky tvořím, básníkům i básním na míru, dle přání a touhy. O peníze skoro jako čítankový básník škemrám, peněz se mi nedostává. Čtvrt století s poesií, více jak sto sbírek vydaných, nejvíce a nejlépe českých, to citlivého člověka poznamená. Básně se mi vpily do života, ano leckdy s básní vstávám.
Goethe ve své nadoblačné velikosti prý poznamenal: Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov.
Já se domnívám, že každý člověk by se měl za život pokusit napsat jednu dobrou báseň, a pokud možno se tomu moc nedivit. Já se básně snažím vydávat, jsem takovým průtokovým ohřívačem, takové praktické Dražice české poesie nebo třeba Tatramat. (…)