Rusko v Evropě

V srpnu roku 2008 se Rusko zdálo být na vrcholu svých sil - armáda vyhrála tažení v Gruzii, diplomacii se snadno podařilo obelstít francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, NATO odložilo projekty svého dalšího rozšiřování na východ a Gazprom plánoval, jak se kapitálově změnit na největší společnost na světě. Nicméně již v září se „energetická velmoc" ocitla ve značných turbulencích. Hospodářská krize vynesla na světlo slabost a zaostalost Ruska, které nebylo schopno vyvážit investiční potřeby národního hospodářství a rostoucí zisky z exportu surovin. Následkem toho zaznamenalo Rusko pokles hrubého domácího produktu a krize odhalila značnou závislost jeho národního hospodářství na vnitřních faktorech. Model státní hospodářské politiky prosazovaný v letech 2005 až 2009 se hroutil. Rusko nejspíše vstoupilo do dlouhodobé fáze stagnace způsobené tím, že se na základě nedůsledných tržních reforem vyčerpaly možnosti vývoje, které vznikly v devadesátých letech. Rusko se ocitlo v pasti zastaralého institučního i hospodářského modelu, který je hrozil odsoudit k tomu, aby hrálo na světové scéně druhé housle.