Rozšíření Evropské unie o Rumunsko a Bulharsko

Když došlo na jaře v roce 2004 k rozšíření EU o deset nováčků, jen velmi málo eurooptimistů předpokládalo, že k dalšímu rozšíření dojde za necelé tři roky. Zástupci Evropské unie zdůrazňovali, že integrační proces by měl zahrnout opět více států a v souvislosti se vstupem Rumunska a Bulharska bylo často zmiňováno Chorvatsko a Makedonie. Rumunsko i Bulharsko se potýkalo s celou řadou problémů, které měly dlouhodobý charakter a jejichž řešení vyžadovalo velké úsilí. Na druhé straně se Evropská unie ocitla v souvislosti s (ne)přijetím evropské ústavní smlouvy v krizi, která měla za následek zmrazení přístupových iniciativ. I přesto došlo 1. ledna 2007 k dalšímu rozšíření EU, které by mělo být předstupněm integrace celého Balkánu a Turecka do spolku evropských států. Evropská unie se rozrostla nejen o dva nové státy a dva nové oficiální jazyky, ale i o novou abecedu. Cyrilice se stane v pořadí třetí oficiální abecedou Evropské unie a přispěje tak k obohacení jazykové a kulturní pestrosti EU.

Rumunsko

Rumunsko bylo první ze zemí střední a východní Evropy, jež navázala oficiální styky s Evropským společenstvím, a to uzavřením preferenčních smluv umožňujících zvýhodněný vstup Rumunska na evropský trh. K navázání diplomatických styků došlo ihned po pádu Ceauseskova totalitního režimu, přičemž asociační dohoda s Rumunskem byla podepsána v roce 1993. Oficiální žádost o členství v EU podala země dne 21. června 1995; vnitropolitická situace v zemi však neumožňovala brzké zahájení předvstupních jednání a k jejich faktickému nastartování přispěl až pád postkomunistické Iliescovy vlády na přelomu let 1996-1997. Evropská komise doporučila zahájení předvstupních rozhovorů s Rumunskem až na podzim roku 1999 (započaly v únoru 2000). O tři roky později, v prosinci 2003, vydala Rada EU prohlášení, v němž stanovila vstup Rumunska (za předpokladu naplnění předepsaných podmínek) právě na leden 2007.

Ještě v loňském roce se objevovaly pochybnosti, zda-li je Rumunsko schopné všechny podmínky stanovené Evropskou unií splnit. Jedním z prvních vážných problémů, který musela země vyřešit již na počátku devadesátých let, byl vzestup xenofobie v rámci společenských a politických hnutí, namířené proti etnickým Maďarům, a radikalizace maďarské národnostní menšiny protestující proti přijetí nového vysokoškolského zákona, výrazně zvýhodňujícího rumunský jazyk. Na politické scéně vzniklo i několik nacionalistických uskupení požadujících vznik Velkého Rumunska, což komplikovalo vztahy se sousedními státy, jichž se nacionalistické ambice bezprostředně týkaly. Vztah k západnímu sousedu byl vyřešen až za mediace OBSE podpisem bilaterální dohody s Maďarskem, která zlepšila postavení etnických Maďarů žijících v Rumunsku. Vyřešení otázky maďarské národnostní menšiny však nepřispělo k útlumu populisticko-nacionalistických politických subjektů - antisystémová Strana velkého Rumunska, požadující připojení Moldávie, získala v roce 2000 čtvrtinu mandátů v Poslanecké sněmovně. Při posledních listopadových volbách v roce 2004 získala Strana velkého Rumunska 48 mandátů (13 %) z 332 mandátů v Poslanecké sněmovně a 21 mandátů (13,6 %) ze 147 křesel Senátu. (V této souvislosti je nutno podotknout, že tato strana je jediným euroskeptickým subjektem vyskytujícím se na rumunské stranickopolitické scéně.)

V rámci přístupu země do EU bylo nutno vyřešit i další problematickou otázku - problém nezaopatřených dětí. Evropská unie požadovala zpřísnění zákonů zabývajících se adopcí rumunských dětí do zahraničí. V roce 2000 představovaly adopce do zahraničí 70,16 % všech adopcí v zemi. Rumunsko tuto podmínku splnilo v roce 2004 přijetím nového zákona zamezujícího kvetoucí obchod s rumunskými dětmi. Od 1. ledna 2005 si tak mohou rumunské dítě adoptovat pouze cizí státní příslušníci, kteří jsou prarodiči dítěte.

Evropská unie i nadále po Rumunsku požaduje implementaci legislativy týkající se životního prostředí, zejména v souvislosti s projektem těžebního komplexu v Rosia Montana. Rosia Montana je oblast s výskytem zlata a stříbra, o níž se zajímají zahraniční investoři. Součástí plánů mezinárodních firem je těžba vzácných kovů spojená s odsunem obyvatelstva z oblasti, v níž se ocitá v ohrožení i několik cenných historických památek. Nevládní organizace se snaží problém zviditelnit zejména v souvislosti s plánovaným způsobem těžby, který je údajně velmi necitlivý k životnímu prostředí.

Bulharsko

Pokud jde o Bulharsko, to si vytyčilo zapojení země do struktur Evropského společenství jako prioritu zahraniční politiky v říjnu 1991 a v roce 1995 podalo oficiální žádost o vstup do EU. K předběžnému příslibu Bruselu ve věci bulharského členství přispěl (obdobně jako v Rumunsku) kosovský konflikt, resp. bulharská podpora členských zemí Severoatlantické aliance. V únoru 2000 bylo zahájeno vyjednávání o vstupu země do Evropské unie a stejně jako v rumunském případě bylo dosaženo příslibu členství k 1. lednu 2007 za předpokladu splnění podmínek.

Balkánské války, resp. změna pašeráckých tras, přispěly ke zvýšení organizovaného zločinu v Bulharsku. Evropská unie zemi vytýkala (a stále ještě vytýká) zejména nedostatečný boj proti obchodu s lidmi a drogami, nedostatečnou kontrolu hranic a zapojení politických elit do ilegálního obchodu. Organizovaný zločin zůstává Bruselu trnem v oku a je více než zřejmé, že pokud EU hodlá vybudovat „pevnost Evropu", bude muset nejen dohlédnout na ochranu své východní hranice a napomoci boji s organizovaným zločinem na celoevropské úrovni, ale i podpořit přijetí legislativy umožňující příliv levné pracovní síly ze zemí mimo EU legální cestou.

Druhým palčivým bodem při jednání s Bulharskem se stala jaderná elektrárna Kozloduj, resp. její postupné uzavření. EU požadovala odstavení prvních čtyř bloků této jaderné elektrárny již v roce 1999; důvodem byl stav nevyhovující evropským bezpečnostním standardům. Bulharsko se však právě díky této jaderné elektrárně považovalo za regionálního energetického lídra exportujícího elektrickou energii do zahraničí a bylo jasné, že vláda, jež odstavení jaderných reaktorů schválí, bude své rozhodnutí u bulharských občanů velice těžce obhajovat. Ačkoliv koaliční vláda vedená Národním hnutím Simeona II. přivedla zemi do Severoatlantické aliance a udělala nezbytné kroky pro vstup do EU, zaznamenala u voličů výrazný pokles popularity, což se posléze dotklo i preferencí jejích stran.V červnových volbách 2005 ztratila 67 mandátů a umístila se tak až na druhém místě za levicovou koalicí.

Společné problémy

Neuralgickým bodem přístupových jednání s oběma zeměmi se stalo zemědělství, které zaměstnává více jak třetinu pracovní síly 21milionového Rumunska a 26 % pracovní síly osmimilionového Bulharska. Neefektivita a zastaralost zemědělských strojů trápí jak zemědělce v Rumunsku, tak i v Bulharsku. Evropská unie se obává ceny nutné na restrukturalizaci zemědělství v obou zemích a jejich napojení na společnou zemědělskou politiku EU. Poslední hodnotící zpráva Evropské komise ze září 2006 zdůraznila naléhavou nutnost schválení institucí, které by hrály roli prostředníka při vyplácení peněz ze zemědělské politiky, a dále vytvoření administrativních a kontrolních systémů a zařízení, jež by poskytovaly informace a možnosti léčení zvířecích chorob. V Rumunsku je nedostatečný počet kafilérií a úroveň hygieny při uchovávání a skladování potravin. V obou zemích se vyskytly případy prasečího moru, což byl důvod k zákazu exportu vepřového do zemí Evropské unie.

Jako překážka pro vstup do Evropské unie se jevila i špatná hospodářská a finanční situace obou zemí, která přispívala k vysoké míře nezaměstnanosti a měla negativní dopad na sociální situaci obyvatelstva. Podmínky EU tedy zahrnovaly dosažení ekonomické stability, zpomalení inflace a příliv zahraničních investic. Splnění makroekonomických kritérií se i doposud jeví jako velmi problematické. Poslední zpráva Evropské komise vytkla oběma zemím i vysokou míru korupce, klientelismu, nedostatečnou reformu soudního systému a doporučila posílit transparentnost, efektivitu a nezávislost soudní moci. Bulharsko i Rumunsko budou muset do budoucnosti vyvinout velké úsilí i při integraci romské, resp. maďarské menšiny, v sociálním zabezpečení dětí, v oblasti psychiatrické péče či zajištění rovnosti mužů a žen na trhu práce.

Bilaterální vztahy mezi Bulharskem a Rumunskem jsou v současnosti na vynikající úrovni. Na počátku devadesátých let byly narušeny znečišťováním Dunaje ze strany industriálních komplexů v Rumunsku a několika spory ohledně lodní dopravy na Dunaji. Tyto neshody byly vyřešeny zprostředkováním vyslanců KBSE a během devadesátých let dosáhly vzájemné vztahy opět optimální úrovně; mohly být poškozeny pouze vzájemnou rivalitou v přístupových jednáních, resp. zdůrazňováním ze strany Bruselu, že obě země se nemusí nutně stát členy EU současně.

Obě země v současnosti aspirují na roli garanta bezpečnosti v jihovýchodní Evropě a na zajištění stability celého balkánského regionu, což sice může vést ke vzájemné rivalitě, ovšem na druhé straně může dojít i k posílení spolupráce a k vytvoření rumunsko-bulharského tandemu. Ten by mohl do EU nejen přivést další balkánské země, ale podílet se i na boji s organizovaným zločinem v regionu a terorismem v mezinárodním měřítku.

Výsledek jednání

Na základě zkušeností z předchozí vlny rozšiřování se Evropská komise rozhodla uvalit na obě země velmi přísná ochranná opatření, aby se vyhnula potenciálním rizikům. Jedná se zejména o přechodná období, finanční postihy a mechanismy spolupráce a kontroly v oblasti soudnictví a boje proti korupci. Ochranná opatření mohou být čistě ekonomické povahy, mohou se týkat vnitřního trhu Evropské unie a jeho čtyř základních svobod či mohou zahrnovat opatření v oblasti justice a vnitra. Přechodná období se týkají zákazu exportu výrobků, které nesplňují evropské normy, volného pohybu pracovníků či nákupu půdy.

V prvé řadě je potřeba zmínit uvalení přechodného období na vývoz vepřového masa z obou zemí kvůli prasečímu moru. Finanční postihy ze strany EU budou aplikovány zejména v případě nesprávného využívání evropských fondů. Mechanismy spolupráce a kontroly v soudnictví a boj proti korupci byly navrženy za účelem boje s organizovaným zločinem v regionu a neúměrnou výší korupce ve státní správě a soudnictví.

Vyřešení otázky otevření pracovního trhu pro pracovníky z Rumunska a Bulharska většina států EU-25 odložila až na konec roku 2006. Jednou z prvních zemí, která ohlásila otevření trhu práce pro Rumuny, byla Itálie. Apeninský poloostrov se v posledním desetiletí stal tradiční destinací pro obyvatele Rumunska, mj. i díky jazykové příbuznosti. Itálie hodlá otevřením svého trhu zprůhlednit svůj pracovní trh a zvýšit příliv legálních pracovníků. Součástí dohody je i bilaterální smlouva o boji proti organizovanému zločinu. V listopadu 2006 se rozhodly pro zpřístupnění svého pracovního trhu pro Rumuny a Bulhary i dvě pobaltské země - Estonsko a Litva. Ostatní státy s rozhodnutím spíše váhaly až do posledního okamžiku. Jasné „ne" ovšem během podzimu zaznělo z Velké Británie, Irska, Španělska a Nizozemí. Podobně se nakonec zachovalo i Německo, Rakousko a Dánsko.

Pokud jde o další rozšíření, má Bulharsko zvláštní vztah ke vstupu Turecka do Evropské unie. Vysoká natalita Turků v Bulharsku, resp. nízká natalita etnických Bulharů by mohla ve střednědobém horizontu přispět k vytváření sociálně-politických subjektů zastupujících etnické Turky a k posilování jejich pozice v bulharské společnosti. Bulharsko by v této souvislosti mohlo vykonávat roli prostředníka při přistupování Turecka k EU.

Zda-li (a pokud ano, tak kdy) dojde k dalšímu rozšíření, lze jen velmi těžko odhadovat. Na jedné straně stojí tolikrát zmiňovaná absorpční kapacita Evropské unie, na straně druhé si EU na Balkáně vytvořila závazky bezpečnostního charakteru. Obnova poválečného prostředí, tlak na nechtěné multikulturní soužití a uchování států ve stávajících hranicích a ochota k boji s organizovaným zločinem není možná bez politiky cukru a biče. Pokud se vytratí stimul, je vysoce pravděpodobné, že zainteresovaní aktéři přestanou spolupracovat a hrozí zvyšování nestability v tomto regionu. V případě vyhlášení nezávislosti Kosova by bylo žádoucí, aby tento moment nastal v širším rámci EU. Pokud Chorvatsko nezíská v brzké době jasný příslib členství v EU, není vyloučen návrat k předešlému autoritativnímu režimu. Bosna a Hercegovina nemusí nutně vydržet jako jednotný stát a v Srbsku si již EU svojí váhavou politikou vychovala majoritu občanů vyslovujících se v parlamentních volbách pro Srbskou radikální stranu. Nejen z důvodu bezpečnosti je tedy více než žádoucí zvýšení akceschopnosti EU a přibrání nováčků čekajících před branami Unie.

Autorka působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.