Rozpad politiky

Naše demokracie má za sebou dvacet let nepřerušeného trvání. Jen obtížně si někdy uvědomujeme, co vše pozitivního přinesly. Pozorovatel, jenž je součástí procesů, které sleduje, má nepochybně jinou perspektivu než ten, kdo interpretuje události, jichž není přímým účastníkem. Proto jsme citliví k detailům, více vidíme nedokonalosti a problémy a nesnadno pohlížíme na celek. Pokusíme-li se však poodstoupit od naší každodennosti a pohlédnout na uplynulých dvacet let v historické perspektivě, srovnat je na základě sociálních, ekonomických, politických a kulturních parametrů s jinými obdobími v dějinách českých zemí, pak nejspíše dospějeme k závěru, že jsme prožívali dobu pozoruhodného růstu, prosperity, svobody, rozvoje a bezpečí, jakých není v historii mnoho. Země prošla tímto obdobím bez hlubších sociálních a ekonomických problémů a v pozoruhodně stabilním vnějším prostředí. A přesto: na konci těchto dvou desetiletí příznivého vývoje nacházíme Českou republiku v hluboké vládní, politické a také ústavní krizi, s rozrušenou politickou kulturou, bez politického vedení a ve stavu, který by bylo možno označit za politickou depresi. Politika se „rozpadla". (...)