Revoluce v roamingu

Komisařce Viviane Redingové se při zavádění unijní regulace roamingu podařilo téměř vše, co si předsevzala. Nejenže přesvědčila všechny zúčastněné, že bez přímého stanovení maximálních cen to nepůjde, ale zároveň efektivně odstínila ty, kteří se jali proti jejímu návrhu vystoupit. Prostě je ignorovala.

Poté, co bylo nařízení schváleno jak Evropským parlamentem, tak Radou, z většiny médií zaznívala prohlášení div ne o revoluci. Ano, v určitém smyslu regulace cen skutečně revoluční je, otázkou však zůstává, zda je to zároveň pádný důvod k radosti.

Na první pohled je všechno v pořádku: od letoška až do roku 2009 se budou postupně snižovat nejen koncové ceny za hovory přijaté a uskutečněné v zahraničí, ale i tzv. ceny velkoobchodní, jež si mezi sebou účtují jednotliví mobilní operátoři. Po třech letech platnost nařízení vyprší a už jej (údajně) nebude třeba. Tolik argumentace Komise.

Co jí chybí, je zmínka o nákladech. Mobilní operátoři (už tak v důsledku konkurence dlouhodobě snižující své ceny) budou muset urychleně upravit své roamingové plány tak, aby již v průběhu letošních prázdnin odpovídaly minimálně tzv. eurotarifu, popřípadě aby garantovaly ceny ještě nižší. To však nevyhnutelně povede nejen k chaosu mezi zákazníky (ne nesrovnatelnému s dosavadním stavem, který Komise kritizovala), ale především k omezení nutných investic do GSM (a novějších) sítí. Unie přitom po operátorech požaduje, aby krom jiného rozšířili „svůj" vysokorychlostní internet i do míst, kde si provozovatelé pevných linek zatím vždy vylámali zuby.

Mobilní operátoři mají jedinou, i když spíše hypotetickou možnost: kompenzovat své ztráty zvýšením cen datových a jiných služeb, včetně například SMS a MMS, a to jak v domovských sítích, tak v režimu roamingu. Na žádnou z těchto eventualit přijaté nařízení paradoxně nepamatuje a sveřepě se drží jen regulace cen hlasových služeb v zahraničí.

Obecně překvapuje i to, že nová norma se dotýká služby, která nepatří mezi takzvaně univerzální. Nikdo nikdy neřekl, že mobilní telefonie musí být dostupná všem za přijatelnou cenu. Ani sama Komise tento názor nepřijala. A i když existují i další možnosti, jak se ze zahraničí spojit s domovem, nakonec spolu dalšími unijními institucemi sáhla k nejméně šťastnému a dlouhodobě ekonomicky nejhoršímu řešení.

Co ji k tomu vedlo? Podle všech indicií především snaha „přiblížit Unii občanům", jež je v podobě otřepaného klišé a bez opory v realitě artikulována v naprosté většině dokumentů, které EU v současnosti produkuje. Bez ohledu na to, že strictu senso žádní evropští občané v EU neexistují a za stávajících podmínek ani existovat nemohou. A i kdyby, očekávat, že jeden ojedinělý krok vyváží hromadu absurdit, s nimiž je Unie často právem spojována, je přinejmenším výrazem naivity, v horším případě ukázkou čiré hlouposti.

Navzdory tomu se zdá, že roamingová sága ještě zdaleka není u konce. Krátce poté, co komisařka Redingová doslavila své vítězství, už se objevily návrhy na regulaci cen SMS a dalších datových služeb. A nejenže je očekávaně podpořily spotřebitelské organizace, ale pro se vyslovily i některé členské státy a poslanci Evropského parlamentu.

Zkušenost praví, že není radno ponechávat takové výkřiky bez povšimnutí. Pokud Komise i tentokrát zvolí podobnou strategii jako v případě cen roamingových hovorů, má slušnou šanci dosáhnout svého. Ve svém důsledku však bohužel nejen na úkor mobilních operátorů, ale všech těch, v jejichž jménu tak činila a činí.