Rétorika, reklama a demokracie

Dariusz Karłowicz (1964) byl na začátku devadesátých let kreativním ředitelem polské pobočky velké mezinárodní marketingové agentury. Na polský trh uváděl nové značky brambůrek, dělal kampaně pro automobilky Nissan nebo Jaguar. Typický středoevropský „vlk z Wall Streetu“? Ne tak docela. Ve volných chvílích totiž řídil také dobročinnou Nadaci Svatého Mikuláše a po nocích psal eseje na poněkud výstřední témata – například o tom, jak raně křesťanskou teologii mučednictví vnímala starověká řecká a římská filosofie. Karłowicz v jistém smyslu ztělesňuje řadu paradoxů, které definují generaci lidí vyrůstajících v Polsku osmdesátých let jakožto „pěšáků“ protikomunistické opozice, kteří následně vlastníma rukama budovali kapitalismus v divokých devadesátkách. Z domova a z hnutí Solidarita si ovšem odnesli i hlubokou úctu k církvi, v jejímž čele stála neotřesitelná autorita Jana Pavla II., k polskému vlasteneckému étosu a ke klasickým zdrojům evropské civilizace. V transformujícím se Polsku se tak po roce 1989 rozšířil zvláštní typ konzervativního intelektuála. Rozhodně se neštítil ekonomického úspěchu na globalizujícím se trhu, nicméně svůj polský „americký sen“ spojoval se sociální vnímavostí a občanskou angažovaností (ovšem nikoli na západní, tedy spíše „levicový“ způsob) a konečně také s jednoznačným „humanitním“ intelektuálním zaměřením. Jeho světonázor nemá mnoho společného ani s konzervativním liberalismem anglosaského střihu či „neomarxismem“ nové levice.
Tématem esejů obsažených v Karłowiczově knize Neokopírovaná budoucnost: Polská dilemata 21. století, která právě vyšla v nakladatelství CDK, je současné Polsko, nicméně vnímané za prvé v kontextu globálních civilizačních a společenských proměn a za druhé viděné – masarykovsky řečeno – sub specie aeternitatis, perspektivou klasické politické filosofie a teologie. Knihu představujeme následující ukázkou. (…)