Razumov: Jidáš à la russe

Esej o Conradovi a jeho románu lze začít úplně odjinud. Americký film Francise Forda Coppoly Apokalypsa (Apocalypse Now) je válečným snímkem o vietnamské válce jen pro nezasvěceného diváka. Kulisy v tomto případě klamou. Doba i místo děje jsou zaměnitelné: klasický válečný žánr se v průběhu děje změní v mystické drama o hledání důstojníka, který změnil svou identitu a chování natolik, že vyvolal zájem generálního štábu. Detaily jsou samozřejmě jiné, ale základní struktura a především dějová linie Conradova románu V srdci temnoty jsou tytéž. Důstojník je opravdu známý Kurtz, který se v odlehlé pralesní divočině změnil v místního boha, uctívaného domorodci, a přijal způsob myšlení a chování nemyslitelné v takzvané západní civilizaci. Porozumět Kurtzovi – ať už v africkém Kongu, nebo asijském Vietnamu – je zhola nemožné. Cesta k němu vede pouze prostřednictvím zasvěcovacích rituálů, které vedou k totální proměně osobnosti, jež je západnímu způsobu uvažování natolik cizí, že je zapotřebí ji zničit. Copollův výjimečný talent ovšem umožnil Kurtzovu postavu a postavu jeho vraha ještě dotvořit: Kurtz je mrtev, ale z divočiny odchází nový Kurtz, nakažený jeho výjimečností a zvráceností. Jedno z mnoha témat Conradova nejznámějšího románu je tedy též o možnostech porozumění. Jak je možné porozumět světu, který je našemu myšlení a mentalitě zcela neznámý? Jak je možné porozumět divočině, když jsme civilizovaní lidé? A jak je možné v této situaci porozumět sama sobě, když se divočina začíná rozprostírat nikoli vně nás, ale uvnitř? (…)