Proč ODS nevyhraje volby dostatečně

Po volbách v roce 1996 jsem napsal v Lidových novinách glosu, v níž jsem se jako volič loučil s ODA. V mém názoru mě utvrdilo, jak ODA na Ostravsku nasadila jako volebního lídra Daniela Kroupu a upozadila populární osobnosti typu Vladimíra Dlouhého či Michala Prokopa, popřípadě si pěstovala Ivana Maška jen proto, že jedině z něho mají údajně v ODS hrůzu. V tu chvíli jsem viděl, že je zle a ODA jsem nazval stranou „matláků". Když pak po volbách začali „odisté" vydírat pravicovou koalici, řekl jsem si dost a začal jsem své preference orientovat k ODS. Dnes mám stále větší strach, abych si svou tehdejší frustraci nemusel znovu opakovat. Mé tři obavy, že ODS ve volbách dostatečně neuspěje, jsou následující.

První obavou jsou volební kandidátky a jejich lídři. Strana opět do popředí vyzvedla své poslanecké centrum a upozadila přirozené autority, jimiž se pro občany stali jejich hejtmani. Pro středopravicového voliče je obtížné strávit manichejské vidění světa Tlustého a Langera, kteří k jakékoliv prkotině, pokud pochází z Lidového domu jako „B", musí dodat „A". Osobně nepopírám inteligenci Nečase, Zahradila a určitě ani Tlustého a Langera. Ale pochybuji o jejich sociální inteligenci a míře empatie. Oni totiž i to své „A" sdělují za každou cenu s pohrdlivým úsměvem, ironií a důvěrou, že na druhé straně stojí blb. I kdyby tam blb opravdu byl, to, že tento gestus používají nepřetržitě, diváka či čtenáře unaví, posléze přestane bavit a nakonec popudí.

Druhým důvodem je elektorát. Konzervativní strana by se měla snažit ovlivnit sociální vrstvy schopné racionální volby. Ty v Čechách a na Moravě lze najít v oblastech, jako je věda a výzkum, kultura a umění, školství a zdravotnictví. Jednotná daň je těmto sociálním vrstvám poněkud lhostejná, potřebují být více společenskou než ekonomickou prioritou. O tom, že by ODS měla být také stranou soukromého sektoru, není sporu. Ale vlastníci volby nerozhodují. A vracím se k důvodu prvému. Občané přece vidí, že hejtmani viditelně hájí jejich zájmy: nemocnice, silnice, vlaky. Tak proč na nich nepostavit část volební kampaně do Poslanecké sněmovny?

Důvod třetí, nepatrný, ale pro potenciální (ne)dostatečnost vítězných hlasů signifikantní: strana si nepěstuje svou reflexi. Případ Martina Daneše a Bohumila Pečinky v časopise 51 PRO, kde nesmějí publikovat, distance Topolánkova vedení vůči ekonomu Karlu Křížovi či Miroslavu Mackovi nebo skutečnost, že se ani tato strana nedokázala ohradit proti bezskrupulóznímu útoku premiéra Paroubka na novináře Karla Steigerwalda, vytváří poněkud zvláštní situaci. ODS už nepřesvědčuje jen přesvědčené. Naštvává stejně naštvané a dokonce naštvává i dříve přesvědčené.

Ne všechno je zaviněno špatnou taktikou a strategií ODS. Je evidentní, že komunismus u nás nebyl historickou anomálií či jednosměrným exportem z Moskvy. Dá se říct, že od doby husitských společných kádí některé Čechy společenský kolektivismus neodolatelně přitahuje. Někteří si na tom dokonce staví i svou veřejnou existenci. Za mnohé: Václav Žák a Jiří Pehe nám vysvětlují, že komunisté už přece „nežerou malé děti". Václav Bělohradský nás zase učí, že jen levice a zeleň svět brání nejen růstu Růstu, ale i před „idioty" z Pentagonu. Možná polovina populace nežije ničím jiným než přesvědčením, že socialismus je nejlepší ze všech možných světů. A my máme jediný instrument, jak s tím pohnout: svobodné volby. Tak proč je, kruci, dělá ODS svým voličům tak těžké?