Proč jen ticho v odpověď?

1. Bratranci Charlesi Thierrymu, 10. března 1913

Můj drahý Charlesi,

dozvěděla jsem se od Tebe, že tatínek zemřel. To je tedy první zpráva, nic mi o tom neřekli. Před jakou dobou se to stalo? Pokus se to zjistit a napiš mi něco bližšího. Chudák tatínek, nikdy mě neviděl takovou, jaká jsem. Vždycky ho přesvědčovali, že jsem příšerné, nevděčné a zlé stvoření, bylo to potřeba, aby ta druhá¹ mohla všechno shrábnout.

Musela jsem zmizet v největší rychlosti, a i když se nejvíc umenším ve svém koutku, jsem ještě pořád navíc. Už se pokusili nechat mě zavřít do blázince, abych neublížila malému Jacquovi, a oni dostali můj majetek. Tohle by se stalo, kdybych k nim strčila paty.

(…)

Jet do Villeneuve, to bych si netroufla. A potom, musela by být příležitost. Nemám peníze, nemám ani střevíce. Dostávám velmi hubené dávky, trápení se mě drží. Jestli se něco dozvíš, dej mi vědět. Neodvážím se psát, odbyli by mě jako obvykle.

Udivuje mě, že tatínek zemřel, ten tu měl být do sta let. Něco za tím je. Tobě i Emmě posílám moc přátelských pozdravů

K- Mille (foneticky zkrácený přepis jména, „Ka-mij“)

(…)

Přeložila Lucie Tučková