Proč Česká republika prohrává mezinárodní arbitráže?

Rozhodnutí stockholmského arbitrážního soudu ve věci Česká republika versus CME a následné určení desetimiliardového závazku vyvolalo v části české politické, ekonomické, mediální a intelektuální sféry reakce, které lze z určitého pohledu souhrnně označit jako špatně skrývanou škodolibou radost. Již delší dobu se ostatně zdálo, že namísto co nejdůslednější ochrany našich zájmů řada lidí spíše touží získat "klacek" na soukromou televizi, která významným způsobem přispívá k pluralitě názorového spektra. Několik let trvající hysterie vůči TV NOVA a jejímu řediteli Vladimíru Železnému mohla přispět k tomu, že pozice ČR při arbitráži byla výrazně oslabena, přičemž nedostatek objektivních informací o celém případu vedl k řadě dezinformací a k dezorientaci velké části české veřejnosti.

Holandská investice?

Oproti obecně rozšířenému (či spíše určitými silami rozšiřovanému) mínění se např. nejednalo o spor Vladimíra Železného s Ronaldem Lauderem, ale o spor České republiky s CME, přičemž ČR bylo vytýkáno porušení Smlouvy o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi Nizozemským královstvím a Českou a Slovenskou federativní republikou z roku 1991. Důvodem přítomnosti "holandského prvku" je to, že jeden z vlastníků České nezávislé televizní společnosti (servisní organizace pro CET 21, vlastníka licence) - CME Media Enterprises B.V. - byl zřízen registrací v Nizozemsku dnem 4. 8. 1994. Tuto problematickou část sporu česká média prezentovala pouze ve velmi omezené míře, protože mnohem jednodušší bylo celou záležitost ukázat jednoduše jako pošlapání amerických investic. Samozřejmě, že za CME stály americké peníze, ale přes firmu registrovanou na Nizozemských Antilách.

Jak ale uvádí český arbitr Jaroslav Hándl, investici do České nezávislé televizní společnosti provedla v roce 1993 Central European Development Corporation Management Service (CEDC Management Service), což byla německá společnost registrovaná ve Spolkové republice Německo. CEDC podle něj tedy nemohl provést investici v roce 1993 jménem společnosti, která v tu dobu ještě neexistovala. Podle Hándla byla investice provedená v roce 1993 CEDC investicí německé společnosti, a tudíž nemohla být chráněna dohodou uzavřenou mezi Nizozemskem a Českou republikou.

Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2003 ve věci žaloby na určení, zda je CME Czech Republic II. B. V. společníkem CET 21 s. r. o., když na ni měl být převeden obchodní podíl společnosti CEDC Management Services GmbH, bylo určeno, že k převodu obchodního podílu z CEDC na CME Czech Republic II. B. V. nikdy nedošlo, poněvadž nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, zejména nebyl vydán souhlas Rady pro rozhlasové a televizní vysílání s převodem obchodního podílu, a smlouva o převodu obchodního podílu nikdy nenabyla účinnosti. Podle tohoto rozhodnutí se tedy dokonce CME nestala právním nástupcem CEDC.

Arbitrážní řízení podle Hándla

Již zmíněný arbitr Hándl ve svém záporném stanovisku, kterému se v českém prostředí dostalo jen velmi omezené pozornosti, rovněž velmi zajímavě popisuje atmosféru a průběh celého arbitrážního řízení. Kritizuje přitom své kolegy Wolfganga Kühna a Step-hena M. Schwebela. V samém závěru uvádí následující hlavní body porušování arbitrážních zásad:

- špatné zjišťování faktů, zčásti z důvodu plného přijímání neopodstatněných tvrzení stěžovatele, aniž by byl požádán o důkazy, a neumožnění odpůrci prokázat svá tvrzení tím, že by byly od stěžovatele vyžádány dokumenty specifikované odpůrcem,
- špatné právní závěry, pokud jde o právní rozbor ustanovení nizozemsko-české bilaterální smlouvy o investicích,
- nepřihlížení k českým zákonům a špatný výklad českých zákonů,
- nerespektování ustanovení českých zákonů závazné povahy, například zákona o sdělovacích prostředcích nebo správního řádu, a tím porušování zásady dodržování obecného zájmu v dané zemi,
- nerespektování mezinárodně přijatých zásad, například "impedimentum rei iudicate",
- nerovnoprávné zacházení se stěžovatelem a odpůrcem v neprospěch odpůrce a porušování zásad spravedlnosti, stejné možnosti obrany a patřičného řízení ve vztahu k odpůrci.

Tyto důvody stály též za rozhodnutím České republiky napadnout procesní stránku arbitrážního řízení u řádného švédského soudu. Zodpovědnost za proces nese ministerstvo financí, přičemž chování současného ministra Bohuslava Sobotky, který velmi dobře zná skutečný stav věcí, což dokazuje i samotný fakt odvolání a dále například jeho odpověď na interpelaci poslance Langera, vyvolává řadu otazníků. Zmíněné arbitrážní řízení bylo vedeno před soukromoprávním arbitrážním soudem (byť podle pravidel UNCITRAL, sjednaných na půdě OSN; právě tato pravidla však ostatní arbitři podle Hándla nerespektovali), přičemž možnosti napadení hmotněprávní stránky rozhodnutí jsou bohužel malé. V tomto směru však riziko vzniklo již přistoupením ČR na to, že obdobné případy budou u jakéhokoliv arbitrážního soudu vůbec řešeny, zatímco výhodnější by bylo přiznat rozhodovací pravomoc výhradně českým soudům; to by však mohlo odrazovat zahraniční investory a druhý smluvní stát by na podobnou podmínku nemusel přistoupit.

Americké zájmy

Jak již bylo uvedeno, nebyla z právního hlediska stockholmská arbitráž česko-americkým, ale česko-nizozemským sporem, i když faktickou roli v celém vývoji TV NOVA hrály americké investice firem mediálních magnátů Ronalda Laudera a Eda Klinkhammera. Obdobnou arbitráž v případě česko-americké dohody o ochraně investic však ČR vyhrála. Poté, co se Američané dostali v souvislosti s Novou do problémů (jakož ostatně i v řadě dalších postkomunistických zemí, kde podnikali), které však mohli v případě znalosti českých právních předpisů předvídat a zařídit se podle toho, spustili kampaň proti ČR, a to i za pomoci ČNTS a jejího ředitele Jana Vávry, dlouholetého spolupracovníka Železného. Odezvu přitom našli ve velké části českých médií, v nichž jsou novináři mnohdy natolik omámeni étosem "vůdčí země demokratického světa", že si nedokáží uvědomit tvrdé a nekompromisní prosazování amerických finančních a politických zájmů proti českým. Příznačná je v tomto směru angažovanost kontroverzního amerického velvyslance Craiga Stapletona, který neustále zintenzivňuje své připomínky (či spíše příkazy) vůči českému správnímu a trestnímu soudnictví v kontextu dění kolem TV NOVA a rozličnými způsoby se vměšuje do vnitřních záležitostí ČR.

Je rovněž zajímavé, že ČNTS se pokusila napadnout původního arbitra Hándla, když uvedla, že při jednání soudu 19. 3. 2003 nejprve tvrdil, že předložil všechny materiály, které měl k dispozici a které měly souviset s řízením. V průběhu slyšení však byli zástupci ČR údajně nuceni uznat, že Hándl nejméně třináct písemných důkazů zatajil. Měl se též podle ČNTS přiznat, že byl autorem strategického plánu s názvem "Právní argumentace pro zrušení částečného nálezu arbitráže". Ten ještě před zahájením druhé fáze arbitráže dal k dispozici právním zástupcům České republiky a také některým vládním úředníkům. Tím však dle ČNTS zcela jednoznačně v rozporu s arbitrážními pravidly UNCITRAL Hándl zvýhodnil jednu stranu sporu na úkor strany druhé. Právní zástupce České republiky u soudu Jeremy Carver ale konstatoval, že obvinění JUDr. Hándla, která se objevila v tiskové zprávě ČNTS, jsou hrubým zkreslením jeho výroků. Mediální reflexe v ČR se však v převážné míře absurdně týkala pouze údajné podjatosti českého zástupce, jehož argumenty o protičeském zaměření ostatních arbitrů přitom znějí značně přesvědčivě.*

Rada musí z kola ven

Pro prosazení svých zájmů v komerční vysílací sféře svalila současná vládní koalice údajnou vinu za prohranou arbitráž, navíc den před rozhodnutím stockholmského soudu, na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Rada přitom (navíc ve zcela jiném složení) nemohla ovlivnit konstrukci stanovenou již na počátku - tj. domácího držitele licence a zahraničního investora, který má hlavní podíl pouze v servisní organizaci. Při změně licenčních podmínek byla Rada Parlamentem postavena v podstatě před hotovou věc. Po schválení novely zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, kterou v roce 1995 navrhli poslanci Marvanová, Přibáň, Zemina (tehdy ODS, nyní US-DEU) a Kasal (KDU-ČSL), ztratila Rada možnost kontrolovat zásadním způsobem obchodní a majetkové záležitosti vlastníků licencí a odejímat jim z těchto důvodů licence.

V zákoně sice byl a je obsažen odst. 5, §21, který říká, že "Rada může podmínky licence změnit i v případě, že je to nezbytné k dodržení mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána", avšak v případě sporu mezi ČNTS a Železným nebylo zpočátku vůbec zřejmé, jakou roli zde hraje mezinárodní prvek a kdo je zde vlastně v právu, což podtrhují i následné různé výsledky jednotlivých arbitráží.

Nenávist vůči Radě byla i různým způsobem personifikována, především do osoby radního Petra Štěpánka. Ten se "prohřešil" především tím, že konsistentně hájil výklad a aplikaci zákona, ať již to bylo "k dobru" tomu či onomu. Pokud docházelo k problematickému jednání ze strany Vladimíra Železného, neostýchal se otevřeně vystoupit proti jeho názorům (dokonce si od něj tehdy vysloužil přízvisko "tajtrlík"). Když však ředitel TV NOVA jednal v souladu se zákonem a jiní se mu protivili, postavil se bez ohledu na následky na jeho stranu. Tím pádem se stal terčem prudké kritiky, když navíc aktivně v nejrůznějších médiích prezentoval a obhajoval stanoviska Rady, čímž nabourával jednotný systém informování o českém televizním prostředí. Snaha diskreditovat jej s ohledem na politickou podjatost ve vztahu k ODS byla sporná. ODS dokonce zdůraznila, že Štěpánek jedná a rozhoduje v Radě pouze sám za sebe. Mediální antikampaň na vlastní kůži pocítil i radní Žantovský, který rovněž poměrně často popisoval její činnost v novinách a na internetových serverech. Podporu kulturně-mediální fronty naopak získal Stanislav Milota, který na činnost v Radě rezignoval, aniž by dlouhodobě usiloval o případné zlepšení její činnosti.

Co bude dál...

Následný vývoj kolem TV NOVA i arbitráže je otevřený. V době psaní tohoto textu není znám výsledek soudu ve Stockholmu (rozhodnutí má být zveřejněno 15. května). Každopádně po odvolání předchozí Rady lze očekávat, že stávající vládní koalice se bude maximálně snažit o to, aby si do nové Rady prosadila lidi, kteří budou tvrdě hájit její politiku. Objevily se i spekulace o tom, že se vyskytne snaha o nalezení záminky pro odebrání (byť zákonně přidělené) licence společnosti CET 21 a přidělení licence názorově spřízněné skupině. Komerční televize vysílající názory a la Respekt či Literární noviny je snem nemála politiků a intelektuálů v ČR. Jistě by se našlo i patřičné ekonomické krytí. Jedním ze způsobů, jak o tom přesvědčit občany, může být i to, že se nám bude neustále předkládat, že každý zaplatíme tisíc korun za (možná) prohranou arbitráž. Jde však o něco jiného: řada zvláště koaličních politiků by nám měla vysvětlit, proč v době, kdy je ČR účastníkem arbitrážních řízení či se proti jejich výsledkům odvolává, tito politici svými výroky fakticky odmítají argumenty české strany. Podle některých údajů jsou názory (ba i novinové titulky), které prezentují v českých novinách, Lauderovými právníky umně využívány. Povzbuzeni přístupem představitelů České republiky ke stockholmské arbitráži, začínají podle zpráv z médií o arbitrážích proti ČR uvažovat i další subjekty a finanční skupiny; jedná se opět o miliardové částky. Přinejmenším do budoucna bychom se proto měli poučit, že vrážení dýky do zad vlastní zemi prosazováním sobeckých parciálních politických zájmů nahrává v takových případech protistraně a výrazně poškozuje zájmy našich občanů.

* Arbitrážní řízení UNCITRAL. Případ CME Czech Republic B. V. versus Česká republika. Nesouhlasné stanovisko JUDr. Jaroslava Hándla vůči rozhodnutí Arbitrážního soudu o částečné komenzaci. Celé Hándlovo stanovisko je otištěno například na stránkách www.cnts.cz.

Centrum strategických studií se zabývá výzkumem, analýzou a šířením informací a odbornou debatou v oblasti bezpečnosti, prevence a řešení konfliktů s ohledem na Českou republiku a její postavení v Evropě a ve světě. Každý měsíc zpracovává analýzu exkluzivně pro Revue Politika.