Překlad a spolupráce

Životní jubileum prof. Františka X. Halase nechává v člověku vyvolat vzpomínky na společná setkání. Prof. Halas byl mým kolegou na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, ale nejživější a nejkrásnější vzpomínky se vážou ke společné práci na českém překladu Jeruzalémské bible. Bylo to ještě v době totality, v 80. letech minulého století, kdy nebyly možnosti komunikace pomocí internetu a existovala jen klasická pošta a osobní vzkazy. Proto velmi výraznými body práce na překladu byla občasná pracovní setkání u Halasů v jejich bytě v Brně. Sešlo se nás tam vždy pouze několik, ale vedla se živá diskuse. Kromě manželů Halasových tam pravidelně býval také nynější kardinál a arcibiskup Dominik Duka. Jednalo se o několikahodinovou debatu o různých formulacích a řešeních biblického překladu. Přitom se ukázalo, jak je cenná právě vzájemná spolupráce, při níž každý účastník může přispět svými vědomostmi a pohledy. Kolikrát třeba zazněla životní zkušenost profesora Halase, když dal k dispozici svůj jazykový cit a smysl pro vyjádření jasné myšlenky. Dokázal být na druhé straně vděčný za podněty druhých. Při jednom pozdějším setkání (bylo to možná při příležitosti knižního vydání celého překladu Jeruzalémské bible) prof. Halas připomněl např. takovou „maličkost“. Ve francouzském textu 2 Král 18,17 se vyskytuje slovo „Foulon“. Je to slovo obecné, ovšem málo frekventované. Slovníky současné francouzštiny je označují dokonce jako zastaralé. Kvůli velkému písmenu se nejprve jevilo jako vlastní jméno. Ale právě vzájemná spolupráce nepřehlédla, že se jedná o obecné jméno s významem „valchář“. Výsledkem této spolupráce je, že se v českém textu Jeruzalémské bible v 2 Král 18,17 mluví naprosto správně – jak to zcela odpovídá hebrejskému textu – o „cestě k Valchářovu poli“. Takových momentů vzájemného obohacení byla nepochybně celá řada. Samozřejmě lví podíl na vydání českého překladu Jeruzalémské bible není jediné velké životní dílo prof. Halase. O tom ostatním, co má i mezinárodní rozměry, zde nechci hovořit, protože to dokážou ohodnotit jiní. Ale vyjádřit osobní poděkování je zcela na místě. A k tomu je však třeba také připojit přání, aby se náš jubilant mohl ještě dlouho těšit z velkého dobrého díla, které vykonal, případně mohl k němu ještě něco připojit. (…)