Předpověď počasí

Čím jednoznačnější jsou varianty budoucího uspořádání vrcholné ruské politiky, tím nesnadnější je pochopení toho, co se v ní odehrává ve skutečnosti. Nemám na mysli předpověď nějaké neurčitě vzdálené budoucnosti. Je takřka nemožné uhodnout, co můžeme očekávat v horizontu týdnů, natož měsíců - dejme tomu hned po prezidentských volbách 2. března 2008. Prohlášení hlavních aktérů jsou složena z jednoduchých slov, jenže jejich spojení nic nevypovídá o dalším směřování země. Buďto jsme my ztratili dovednost číst mezi řádky a vychytávat náznaky z bezobsažných státnických projevů, anebo jsou ona prohlášení tak důmyslně zakódována, že jejich rozluštění nepomáhají ani ty nejmodernější politologické metody, včetně obsahové analýzy nebo pravděpodobnostních extrapolačních modelů.

O tom, jak bude fungovat navržené dvojspřeží Medveděv-Putin, nevíme zhola nic. Zatímco Putin se dušuje, že ke změnám poměru sil mezi prezidentem a premiérem nedojde, jeho nejbližší okolí otevřeně mluví o nadcházejícím „upřesnění" ústavních pravomocí premiéra, zejména o rozšíření jeho kompetencí na silová ministerstva. Všechna prohlášení jdou proti sobě, i když každé má vlastní nezpochybnitelnou logiku. Zachování současného poměru ústavních pravomocí má smysl v případě, má-li Putin v úmyslu se do Kremlu vrátit. Nové vymezení kompetencí dává smysl, pokud má do budoucna jiné plány. Zoufalé expertní společenství se baví mudrováním, čí podobizna bude viset v úřadovnách, zda prezidentova, či premiérova. Zatím vyhrává představa, že to bude foto z rodinného alba, na němž stojící Putin bude objímat kolem ramen sedícího Medveděva. Do módy se vrátila politická astrologie. V živém vysílání i těch nejsolidnějších rozhlasových a televizních stanic hvězdopravci vypočítávají konstelaci nebeských těles, celonárodní deníky ve vší vážnosti tisknou „vědecké" výklady mlhavých předpovědí bulharské jasnovidky Vandy.

Jak zmatené jsou dopady neprůzračných kremelských rošád, je dobře vidět na osudu celoruského lidového hnutí „Za Putina!". Toto hnutí kulminovalo doslova vpředvečer parlamentních voleb z popudu místních bossů a podle vlastních prohlášení dokázalo v rekordně krátké době sebrat 35 milionů podpisů pod poníženou suplikou žádající setrvání Putina v nejvyšší státní funkci, ať už se jmenuje jakkoli. Co asi dělají jeho organizátoři teď, po Putinově oznámení, že je připraven jít do tandemu s Medveděvem? Zrod, vzestup a zánik tohoto hnutí, jehož členem byl údajně každý čtvrtý Rus, včetně kojenců a kmetů, docela výstižně charakterizuje nejen podstatu ruského politického „systému", ale také celkovou zmatečnost situace. Podle údajů státního statistického úřadu VCIOM jen během prvního týdne po oznámení kandidatury Dmitrije Medveděva na funkci prezidenta jeho podpora u obyvatelstva vzrostla z 15 na 45 procent, tzn. o nevídaných třicet bodů. Nyní má podle všeho zajištěnu podporu nutnou pro vítězství již v prvním kole voleb.

I přes neuvěřitelnou jednoznačnost a naléhavost této informační masáže, znásobené vší silou celostátních médií, zanechává celý vývoj dojem jakési kouřové clony, jakéhosi dětského vajíčka s překvapením. Nejen proto, že celá rošáda na dvou nejvyšších místech státní pyramidy zaráží svou prvoplánovou primitivitou, ale také proto, že vztahy a poměry uvnitř Putinovy družiny jsou značně spletité a protichůdné. Nejde jen o to, kdo bude skutečným vládcem a kdo loutkou. Jde o to, že prakticky nikdo neví, podle jakých pravidel bude Rusko nyní žít a fungovat. Hloubka nepochopení se zračí na všech úrovních analýzy - od základního směřování až ke všedním detailům. Zvolí Medveděvovo Rusko liberálnější politicko-ekonomický model, anebo bude Putinova vláda prosazovat čínskou cestu s jejím socialistickým populismem a dalším posílením mocenských složek? Budoucí premiér voluntaristicky mluví o razantním zvýšení platů v rozpočtové sféře, ale ve společnosti se šušká o krácení důchodů. Úřady zavádí nucené výkupní a prodejní ceny, aby zamezily dvojmístné inflaci, avšak zkušené obyvatelstvo si dělá hojné zásoby pro horší časy a babičky ve frontách radí, jak uchránit máslo před žluknutím a sůl před zvlhnutím.

Vzhledem k moderním spojům a vysokým PR technologiím rozprávky o nebývalé stabilitě současného Ruska mohou dosáhnout třeba i za Velkou louži a přimět senzibilního redaktora časopisu Time, aby zvolil Vladimíra Putina „Mužem roku 2007". Je dokonce možné, že ani ucho zkušeného sovětologa vycvičené v letech studené války neuslyší v těchto bodrých budovatelských popěvcích faleš. Avšak ti, kteří je vnímají jako hudební doprovod k trampotám zakoušeným dennodenně - k inflaci, úřednické zlovůli, vydírání ze strany všech, kdo mají přístup k razítku, ti vidí v dnešní stabilitě jen ticho před bouří, jen předzvěst zítřejších změn, a nejspíše k horšímu.

Nejlepším novoročním dárkem pro ruské obyvatelstvo by asi byl dešifrant oficiálních, polooficiálních a zcela ne­oficiálních prohlášení státníků a jejich vy­kladačů. Jinak jim nadále budou připadat stejně málo srozumitelné jako špatná předpověď počasí slibující velkou souš, místy vystřídanou srážkami přecházejícími do průtrží mračen s nebezpečím rozsáhlých povodní.