Předčasné prezidentské volby v Makedonii

Jednou z celé řady volebních soutěží, které se měly konat v Evropě v roce 2004, byly i prezidentské volby v Makedonii, jelikož v polovině prosince měl vypršet pětiletý mandát dosavadního prezidenta Borise Trajkovského. Vzhledem k jeho úmrtí při letecké havárii (zahynul 26. února, když se cestou na ekonomickou konferenci v Mostaru ve velmi špatném počasí v horách asi patnáct kilometrů před místem přistání zřítilo jeho letadlo) se ale prezidentské volby konaly již v dubnu. Stručnému přiblížení okolností, za kterých tyto předčasné volby probíhaly, a výsledku hlasování je pak věnován tento článek.

Ústava Makedonské republiky přijatá v roce 1991 předpokládá přímou volbu prezidenta na pětileté období s možností jednoho znovuzvolení. Volen je dvoukolovým absolutním většinovým systémem. V prvním kole musí vítěz dosáhnout absolutní většiny hlasů všech registrovaných voličů. Pokud není tato hranice dosažena, koná se do dvou týdnů druhé kolo za účasti dvou nejúspěšnějších kandidátů z prvního kola. Potenciálně problematickým požadavkem je padesátiprocentní účast registrovaných voličů, což může v budoucnu způsobit neplatnost voleb. Ačkoliv makedonský prezident získává legitimitu přímou volbou, Ústava mu ukládá spíše reprezentativní a symbolickou funkci. Nelze ale opomíjet roli makedonských prezidentů jako respektovaných osobností, které v kritických situacích mohou ovlivnit náladu a vývoj v zemi výrazněji, než by se zdálo na základě omezených ústavních pravomocí. Oba dosavadní prezidenti pak v určitých chvílích tuto úlohu dokázali plnit.

B. Trajkovski byl zvolen prezidentem v roce 1999 jako kandidát pravicové Vnitromakedonské revoluční armády-Demokratické strany makedonského národního sjednocení (VMRO-DPMNE). Mandát vykonával v nesnadném období přelomu tisíciletí, kdy země stála na pokraji občanské války mezi makedonským státem (resp. makedonskou většinou) a početnou albánskou menšinou (dle sčítání lidu z roku 2002 mají Albánci více než čtvrtinový podíl na celkové populaci země). Trajkovski se snažil v tomto období uklidňovat situaci a dosáhnout dohody mezi politickými reprezentanty obou národů, a to i za cenu ústupků, které vyvolaly kritiku Makedonců. Na druhé straně je nutné jeho aktivitám přiznat značný podíl na tom, že boje v Makedonii nepřerostly ve vleklou občanskou válku. Svými aktivitami získal uznání v Evropě i ve světě, z čehož měla prospěch i Makedonie (např. při získávání ekonomické pomoci pro tuto zemi, která byla nejméně rozvinutým státem jugoslávské federace).

První kolo volby nového prezidenta bylo vyhlášeno na 14. duben 2004. V něm se utkali čtyři kandidáti, dva reprezentující hlavní makedonské politické strany a dva z nejsilnějších albánských politických stran. Za favorita voleb byl pokládán Branko Crvenkovski ze Sociálnědemokratického svazu Makedonie (SDSM), dosavadní předseda vlády (premiérem se stal po vítězství koalice vedené SDSM v parlamentních volbách v roce 2002, v čele vlády stál rovněž v letech 1992-1998). Jeho předpokládaným hlavním konkurentem byl Saško Kedev, poslanec a člen výkonného výboru VMRO-DPMNE. Úspěch Gzima Ostreniho, poslance za Demokratický svaz pro integraci (DUI) a bývalého náčelníka štábu UÇK v Makedonii, a Zidiho Xheliliho, poslance za Demokratickou stranu Albánců (DPA), se nedal příliš očekávat.

V prvním kole voleb se žádnému z kandidátů nepodařilo docílit potřebné většiny hlasů. Nejvíce hlasů získal B. Crvenkovski. Jeho soupeřem pro druhé kolo (to se konalo 28. dubna) se stal dle očekávání S. Kedev. Oba albánští kandidáti pak dohromady získali přes 20 % hlasů, úspěšnější byl G. Ostreni. Volby proběhly s celkem slabší účastí, když hlasovalo pouze 55,1 % registrovaných voličů (z toho pouze 53,5 % odevzdalo platný hlas). Pro druhé kolo tak bylo zásadní otázkou, který z obou makedonských kandidátů získá na svou stranu albánské voliče. Velkou výhodu měl mít v tomto směru Crvenkovski, kterého podpořil DUI (Demokratický svaz pro integraci je od voleb v roce 2002 součástí vlády. Řada jeho reprezentantů byla pro Makedonce s ohledem na členství v UÇK obtížně akceptovatelná, na druhé straně pouhý rok po ukončení bojů bylo nutné přihlédnout k tomu, že DUI obsadil 16 z 26 křesel získaných Albánci). DPA nevyjádřila podporu žádnému z kandidátů.

Druhého kola voleb se zúčastnilo méně voličů než kola prvního (pouze 53,6 % voličů). Zvítězil v něm B. Crvenkovski, jehož podpora překročila 62 % odevzdaných hlasů, přičemž především v albánských oblastech vítězil s drtivým náskokem. Výsledek voleb byl zpochybněn poraženým kandidátem, který obvinil SDSM a DUI z falšování výsledků voleb (především v albánských oblastech), protest ovšem nebyl uznán a Crvenkovského vítězství je tedy platné. Na druhé straně zpráva OBSE uvádí řadu pochybení při volbách.

V následujících nejméně dvou letech bude v čele Makedonie stát levostředová vláda vedená SDSM a prezident, který vzešel z řad stejné strany. Výsledek předčasných prezidentských voleb pak naznačuje několik povzbuzujících a na druhé straně několik negativních výhledů do budoucnosti. Vítězem voleb se stal politik považovaný za prozápadního, který byl navíc (podobně jako v roce 1999) podpořen aktuálně nejsilnějšími stranami obou hlavních etnik v zemi. Z tohoto pohledu lze doufat, že Crvenkovski - podobně jako jeho předchůdce - bude akceptován oběma etniky a z této pozice bude moci snáze působit proti případným rozporům mezi Makedonci a Albánci. Na druhé straně volby v Makedonii opět neproběhly zcela v souladu s pravidly dodržovanými v demokratických zemích, jakkoliv se nejednalo až o tak vážná a rozsáhlá pochybení, k jakým dochází jinde.