Pokud zahynu, nenechte zemřít mé obrazy

Mým snem je, že za sto let budou lidé procházet galerií a dívat se na obrazy. Projdou kolem mých obrázků a budou se usmívat, sice laskavě, ale pouze projdou okolo. Pak se ale zamyslí a zadívají se na ně pozorněji. A pak je najednou ty obrazy potěší. A pak někdo zase řekne, že ho ta věc od toho Felixe Nussbauma přece jen bavila. A potom budou zase vážní, budou se dívat na obrazy jiných a o mně už mluvit nebudou. Já vím, Fritzi, že je ode mě domýšlivé takto hovořit o umění.

Když německý židovský malíř Felix Nussbaum psal roku 1932 tyto skromné řádky, nemohl tušit, jak dramatický bude jeho život a jak silné emoce budou později jeho obrazy v návštěvnících muzeí a galerií vzbuzovat. Například v památníku holocaustu Jad vašem v Jeruzalémě, kde jsem ke svému překvapení objevil dvě jeho nevelká díla z přelomu 30. a 40. let, obrazy Uprchlík (obr. 1) a Synagoga v lágru (obr. 12).2 Překvapený jsem byl proto, že památník není zaměřen na umění a oba obrazy jsou nenápadně umístěny mezi fotografiemi a dalšími dokumenty zachycujícími nacistická zvěrstva vůči Židům. Zcela však do expozice zapadají, neboť talentovaný umělec byl spolu se svou ženou, polsko-židovskou malířkou Felkou Platek, nacisty pronásledován a posléze v roce 1944 zavražděn v Osvětimi. 
Především obraz Uprchlík z roku 1939 je pro Nussbaumův osud příznačný. Posledních deset let svého života strávil na útěku před nacisty a hledáním nového bezpečného domova, nejprve v Itálii a Francii, posléze v Belgii. Zoufale a beznadějně, jak naznačuje obraz. Ve strohé místnosti s dlouhým dřevěným stolem sedí na židli shrbený muž a zdrceně si drží tvář v dlaních. Chystá se na cestu (či se z ní právě vrátil?), na podlaze má odhozený batoh a hůl. Celý svět leží rozprostřený před ním, jak naznačuje velký glóbus vrhající na stůl tmavý stín, ale on v něm nenachází místo, kde by se usadil. Je uprchlík bez domova a bez vyhlídky na nalezení bezpečného útočiště. (…)