Podstata Říma: Příběh tří měst

Leo Strauss nás s oblibou upozorňoval na tvořivé napětí mezi Athénami a Jeruzalémem. Já bych rád spolu s Remi Braguem obrátil naši pozornost na zjevné zprostředkování tohoto tvořivého napětí, které prováděl Řím.

        Když říkám, že tímto zjevným zprostředkovatelem byl Řím, pouze jsem souhlasně přikývl k obecnému mínění: totiž na stěží popíratelný historický názor, že Řím nám, příslušníkům západní kultury, Athény a Jeruzalém nějak zprostředkoval a spojil je s námi. Ale Brague po nás žádá, abychom se zamysleli ještě nad něčím dalším. Podle mne jde o otázku po příčině: Proč má západní kultura tyto dva zdroje?

        Proč Řím necítil potřebu jeden nebo druhý – nebo oba – zničit nebo asimilovat? Braguova odpověď je překvapivá. Říká, že římskost Evropy, která jí dává trvalou schopnost obrody, spočívá v křesťanském náboženství. Jak věděl už Christopher Dawson, náboženství je klíčem k historii. A křesťanské náboženství je klíčem k pochopení historie Evropy. Křesťanství Starou smlouvu ani nezničilo, ani neasimilovalo; nachází se v jedinečném náboženském vztahu sekundárnosti či odvozenosti. Tento vztah mezi křesťanstvím a Starou smlouvou se odráží v podstatě Evropy, ale i v její sekundárnosti či odvozenosti.

(...)