Podobizna lady Vauxové a její skryté poselství

Kdo je tato tajemná, sebevědomá dáma modrošedých očí? Vidíme ji oděnou do černých šatů obšitých hermelínem, se čtvercovým výstřihem, nezakrytým výšivkovým parletem ani límcem, takže vyniká bělostné poprsí, které přetíná jen jednoduchá nit náhrdelníku. Na šatech má kruhovou brož, levou ruku volně položenou na klíně, v pravé lehce pozdvihuje rudý karafiát. Její široké skráně lemuje perlami obšitý anglický čepec s rafinovaně poskládaným závojem ze dvou širokých pruhů látky, jež můžeme obdivovat i na druhém z dochovaných Holbeinových portrétů této ženy, provedeném uhlem a křídou, dnes ve sbírkách Windsoru³. Má zármutek? Jsou to vdovské černé šaty? Nikoli. Její manžel, Thomas, druhý baron z Vaux, dosud žije, zasedá ve Sněmovně lordů, skládá básně a jejich harmonické manželství, požehnané dvěma dětmi, skončí až po desetiletích, téměř současným skonem v roce 1556. Je tato žena oděna podle poslední módy? Spíše nikoli, vítězil tehdy menší francouzský čepeček posunutý doprostřed vlasů a jednoduchý závoj, jak je vidíme na portrétu Anne Boleynové, prosazoval se parlet nebo límec s okružím, kdežto oděv lady Vauxové připomíná spíše portréty Kateřiny Aragonské nebo Margaret Poleové, oněch zbožných matron ze starých časů, které za vlády Jindřicha vydechly v domácím vězení nebo u popravčího špalku. Tak či onak, hrudní výstřih šatů měl zcela jiný význam než moderní dekoltáž; odhalení nemělo akcentovat fyzické přednosti, nýbrž bývalo spojeno se symbolickou hodnotou šperků, přívěsků a škapulířů nošených „na srdci“ (in pectore), často jako výraz osobní či rodové zbožnosti. Ať se stydí ten, kdo do širokého výstřihu hledí jinak a hledá tam, co nemá ! Honi soit qui mal y pense! (…)