Petrkov Jiřího Škocha

S Jiřím Škochem a s jeho ženou Ájou jsem se setkával u Reynků v Petrkově od začátku sedmdesátých let. Když si na podzim roku 1971 bral Daniel Reynek za ženu Květu, rozenou Medovou, nesměl je již za rané normalizace nikde v okolí oddat otec Vít Tajovský, rodinný přítel Reynkových. Sňatek se proto uskutečnil až v Praze, v kostelíku sv. Mikuláše ve Vršovicích: tamní duchovní správce po domluvě s farníky Škochovými protistátní skutek želivského opata „pokryl“. Jiří Škoch na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil svůj cyklus fotomontáží Petrkov Bohuslava Reynka, který ještě stihl vydat v Kalichu. „Snažil jsem se vystihnout, co mě v tom místě a prostředí oslovilo duchovně,“ říká o svých montážích v našem rozhovoru. I v sedmdesátých a osmdesátých letech zůstal dům Reynkových místem setkávání nekonformních umělců a vzdělanců, občas přijížděli i příbuzní a známí z Francie. Jiří nebyl mnohomluvný, charakterizovaly jej spíš vtipné glosy nebo komentáře. Petrkov nakonec uhranul i oběma jejich synům, Štěpánu a Ondřejovi, kteří hrají v populární hudební skupině Chinaski. Ondřej zhudebnil nejen básně Bohuslava Reynka, ale také verše Suzanne Renaudové v překladu své ženy Alice. Zhruba před deseti lety se Škochovi přestěhovali do Jiřího rodného Písku, kde žijí v domě po jeho rodičích. Dům v ulici Na Bakalářích, hned vedle chrámu Narození Panny Marie, nelze přehlédnout, neboť je opatřen štítem U Škochů. Zde jsme se sešli k rozhovoru: Jiřího odpovědi v závorce doplňují poznámky a připomínky jeho ženy. (jfm)