Papír, plátno, maso, krev

„Literatura je soukromím národa. V ní odhaluje své vášně, tužby, frustrace, svou víru, své vidění světa kolem sebe, vnímání sebe a ostatních,“ definuje roli literatury francouzský spisovatel a esejista Amin Maalouf. Literatura či šířeji vyjádřeno umění vůbec jsou tedy politickými fenomény par excellence, včetně sbírky přírodní lyriky, kde přitom nemusí být ani slůvko nejen o politice, ale ani o člověku. I proto T. G. Masaryk považoval kulturu za klíčovou součást takzvané nepolitické politiky, které přikládal zásadnější význam než politice politické neboli stranám, volbám, parlamentu a ministerstvům. (…)