Pán Bůh a co s ním souvisí

Ve Veselí na nejvyšším místě nad mořem, nad Cidlinou a nad denními radostmi a strastmi stojí kostel zasvěcený svatému Mikuláši Tolentýnskému. Dlouhé hodiny při pobožnostech se díváme na jeho obraz nad hlavním oltářem, na němž tento misionář je mučen jakýmisi divochy, kterým přinášel slovo Boží. Kostýlek má červenou věž, hodiny, které nejdou, a zvony, které volají do celého okolí, ohlašujíce „ranní“ a „velké“. O velikonocích zvláště je středem všeho veselského dění, když se v něm opakuje drama ukřižování a vítězné zmrtvýchvstání. V tomto kostýlku teta Hebdová tráví celé dny od šesti hodin ráno, sem nás babička vodí na obřady Zeleného čtvrtka, Velkého pátku, k svěcení vajíček a mazanců, k Božímu hrobu na Bílou sobotu, zde nás učí líbat ukřižované tělo, rozložené na Velký pátek před hlavním oltářem. A vždycky jsem si představoval, že ono „Řekněte mi, babičko má“ z Balady horské mohlo být vzneseno dítětem na mou babičku spíše než na kteroukoliv jinou. 
O velikonocích samozřejmě „zvony odletěly do Říma“. Aby život Veselí se bez nich docela nezastavil, chodíme s ostatními kluky po městě s řehtačkami a klapačkami, klapáme podle taktu a na každé křižovatce, od Zeleného čtvrtka až do vzkříšení, tropíme takový rámus, že by vzbudil mrtvého. (…)