Odškodněme oběti sovětské okupace 1968

Odškodněme oběti sovětské okupace 1968

Hynek Fajmon

Od roku 1989 se česká společnost snaží postupně se vyrovnat se svou totalitní minulostí z období 1948-1989. V rámci tohoto úsilí bylo přijato mnoho zákonů jako např. lustrační, o mimosoudních rehabilitacích, restituční a mnohé další. Zatím posledními kroky na cestě k vyrovnání se s minulostí byl zákon o odškodnění občanů zavlečených do SSSR a zákon o zpřístupnění svazků bývalé Státní bezpečnosti, které byly přijaty v minulém volebním období.

Malá pozornost však dosud byla věnována osudům obětí okupace Československa armádami Sovětského svazu, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska z období 1968-1991, respektive - jinými slovy řečeno - obětí sovětské okupace po roce 1968. Jedná se o ty české občany tehdejšího Československa, kteří byli zabiti, znásilněni nebo zraněni v důsledku činnosti okupačních armád bývalé Varšavské smlouvy. Nedávné 35. výročí vpádu „spřátelených armád" tuto problematiku opět oživilo.

Je tristní, že dodnes přesně nevíme, kolik mrtvých, zraněných a znásilněných mají okupanti vlastně na svědomí. Poměrně přesné údaje jsou známé pouze za rok 1968, kdy byla ještě relativní svoboda slova a veřejnost se mohla leccos dozvědět. Relativně dost údajů je k dispozici i za rok 1969, ale počínaje rokem 1970 nemáme k dispozici téměř žádné informace. Je to způsobeno jednak tím, že po srpnu 1969 se definitivně vytratila svoboda slova, a také skutečností, že většina úředních dokumentů z následného období je stále ještě utajena. Ale i to, co víme, představuje velmi smutné čtení.

V období od 21. 8. 1968 do 18. 10. 1968 bylo dle dobových úředních pramenů v celém tehdejším Československu okupanty zabito 94 osob. Těžce zraněno bylo 301 osob a lehce zraněno bylo 526 osob. Celkový počet obětí jen za toto první krátké období těsně po okupaci tedy dosahuje 917 lidí, za celé období sovětské okupace je ale podstatně vyšší. Případy zabití, zranění nebo znásilnění československých občanů jsou zaznamenány v 70. i 80. letech, a to zvláště v okolí vojenských prostorů využívaných Sovětskou armádou.

S výše zmíněnými obětmi se dosud naše země důsledně nevyrovnala. Určitý pokus byl podniknut hned po pádu komunismu, ale nebyl doveden do legislativní podoby. Právě proto je dnes potřeba udělat v této věci další konkrétní krok. Musíme si opět položit otázku, kdo je za tyto oběti odpovědný. Jsou to samozřejmě ty státy a jejich právní následovníci, které intervenci a následnou okupaci provedly. Toto konstatování je ale třeba doplnit tím, že od těchto států se kompenzace nejspíše v dohledné době nedočkáme. Je otázkou, zda bychom o to minimálně neměli usilovat. Mezitím by ale bylo vhodné těmto obětem vyplatit odškodnění z našeho státního rozpočtu.

Návrh zákona byl již skupinou poslanců ODS předložen a nyní jej bude projednávat vláda ČR. Podle tohoto návrhu by se přímým příbuzným zabitých českých občanů měla vyplatit částka 1 milion Kč. Těm českým občanům, kteří byli zraněni nebo znásilněni a mají trvalé následky, by se mělo vyplatit 500 000 Kč, lehce zraněným pak 100 000 Kč. Celkové náklady na navrhované odškodnění lze odhadovat na cca 600 mil. Kč. O uhrazení této částky okupanty by se měla zasadit česká diplomacie.

V poslední letech se v zahraničí množí majetkové a odškodňovací požadavky vůči České republice. Přitom naše země nebyla iniciátorem žádné války a nikdy neporušila mezinárodní právo. Naopak jsme byli dvakrát obětí cizí agrese. I z tohoto důvodu je třeba začít otevřeně mluvit o českých obětech a také je začít odškodňovat. Doufám, že se k tomu odhodlají všechny politické strany zastoupené v parlamentu. Zde totiž jde o naše skutečné národní zájmy.