Tulák pod bezhvězdnou oblohou

Jiřího Červenku jsem poznal na jaře roku 1968, kdy se vrátil na fakultu, aby dokončil studia. Seznámil nás na kolejích divadelní režisér Ivo Krobot. Děly se věci. Jako studenti jsme žádali o přejmenování kolejí na Koleje J. F. Kennedyho, ale nakonec jsme neuspěli. Jiří byl o tři roky starší než my a už tehdy se mu přezdívalo Červajs. Svá studia na téže vysoké škole, filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, zahájil už v roce 1960, ale v roce 1962 byl z fakulty vyloučen v souvislosti s „událostmi“ kolem Majálesu, musel mimo jiné i na dva roky na vojnu. Verše publikoval už na počátku šedesátých let, v roce 1963 prožil svého druhu básnické obrácení, dosavadní slibnou tvorbu beze zbytku zavrhl a odešel pracovat do lesa. Nejdříve sázel stromky, později s licencí na jednomužnou motorovou pilu kácel celé stromy. Při našem prvním setkání mi Jiří připadal jako mlčenlivý vojín neviditelné, tajné armády na dovolené či opušťáku a jeho nemluvnost mohla ty, kdo za ní nedokázali vytušit lidskou hloubku formující se moudrosti, skutečně hodně iritovat. (…)