Pohled jediného výkonného ředitele v historii CDK

Nepatřil jsem k zakladatelské generaci CDK, vždyť v době, kdy bylo CDK zakládáno, jsem studoval v prvním ročníku šumperského gymnázia a „otcové zakladatelé“ jsou o víc než půl generace starší než já. Vzpomínky na bohatýrské začátky na brněnském Mendlově náměstí jsem taky později poslouchal jen s úsměvem či tichým obdivem. S CDK jsem se seznamoval postupně v brněnských knihkupectvích poté, co jsem v roce 1996 začal studovat politologii a historii na Masarykově univerzitě. Vzpomínám si na to, s jakým napětím jsem očekával, kdy se v knihkupectví Šabata na Žerotínově náměstí, u Barviče a Novotného či na Skleněné louce na Kounicově ulici objeví nové číslo Proglasu, což bylo v době zpožděných vydávání jednotlivých čísel čekání občas nekonečné. Z tehdy vydávaných knih jsem postupně objevoval Novakovo Vyznání katolíka, Suchánkův Nenápadný půvab dialektiky, Rappovu Církev a náboženský život Západu na sklonku středověku, sborník K čemu je církvi papež?, Burkovy Úvahy o revoluci ve Francii… Nejsem schopen si uvědomit, kdy jsem začal vnímat nejenom jednotlivé tituly, ale také nakladatelskou značku, která tyto pro mě mimořádné publikační počiny zaštiťovala. (…)