Nikdy nejde vyslovit všechno bezezbytku

Ve čtvrtém letošním čísle našeho časopisu jsme přinesli malý výbor z básní Františka X. Halaše pod názvem Válím sudy proti kopci. V září jej v Libíně u Třeboně, kde autor v současnosti žije, navštívil náš stálý spolupracovník – z jejich setkání vzešel následující rozhovor.

František Xaver Halaš (30. října 1946) pochází z malé vísky Sestrouň na Sedlčansku na jihu středních Čech. Po maturitě na průmyslovce a po základní vojenské službě byl přijat ke studiu na CMBF v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal v roce 1974 a působil v řadě míst, mimo jiné v poutním místě Strašín, kde byl jedním z jeho předchůdců P. František Daniel Merth. Z duchovní správy odešel před pěti lety, v současnosti žije „na odpočinku“ v Libíni u Třeboně, kde podle vlastních slov funguje jako obecní kaplan. Dům, v němž žije, připomíná misijní stanici. Má obrovskou knihovnu, množství grafik a obrazů a také obsáhlou fotodokumentaci z cest do Itálie, především do Říma. Básnický dar u něj podobně jako právě u Mertha žije ve zvláštní symbióze s kněžským povoláním. Jeho poezie je duchovní, ale nezůstává bez uzemnění: Halašovy verše mají svou specifickou hustotu, na co nejmenším prostoru zachycují co nejvíc obrazného. V roce 2003 mu vyšla sbírka Taciturna (Vetus Via), v roce 2014 vydal vlastním (nepatrným) nákladem knížku Strašeň, v rukopise zůstávají sbírky Zlomky a útržky a Zádrhely. Z polštiny přeložil a vydal básně Jana Twardovského a Anny Kamieńské, v rukopise má překlad veršů Janusze Stanisława Pasierba. (jfm)