Za Jiřím Červenkou

Mám pro Kontexty napsat vzpomínku na básníka Jiřího Červenku, který nás nenadále opustil dne 30. května 2021 ve věku sedmdesáti osmi let. Nechci sepisovat nekrolog, jaký prý mají předem připravený v redakcích seriózních periodik pro případ odchodu významných osobností. Při vší zarmoucenosti a tísni si uvědomuji, že mám neustále nutkání sahat po mobilu a ptát se ho, kdy přesně to či ono prohlásil či učinil a jak to vlastně myslel. Ruka se vždy zastaví v půli cesty. Jen pár dní před jeho smrtí jsme spolu po telefonu mluvili, nejen o počasí a o průběžných událostech, ale především o věcech, jež nás odedávna spojují. Domluvili jsme se, že se musíme po celém tom koronavirovém domácím vězení co nejdřív sejít. Už se tak v souřadnicovém systému našeho pozemského života nestane. Začíná mi docházet, uvědomuji si, že s ním odešel poslední z mých přátel, jemuž jsem se mohl svěřit prakticky se vším, často i s tím (na nečisto), co s velkými potížemi ze sebe vymáčkneme až při samotné zpovědi. Takové přátele lze spočítat na prstech jedné ruky. A myslím, že šlo o vzájemnou věc – vzpomenu-li na naše dávná setkání ještě v Chlumci nebo už na Pecce či v Lípě, nemluvě o nočních rozhovorech při společných cestách do Polska nebo na Litvu. (…)