Jde o Krista a o naši kulturu

Dominik je řádové jméno, při křtu dostal současný pražský arcibiskup narozený v Hradci Králové 26. dubna 1943 jméno Jaroslav. Po maturitě v roce 1960 se vyučil strojním zámečníkem, po absolvování základní vojenské služby byl v roce 1965 na odvolání přijat ke studiu bohosloví, v roce 1968 tajně vstoupil do řádu sv. Dominika. V roce 1998 jej Jan Pavel II. jmenoval královéhradeckým biskupem, o dvanáct let později jej Benedikt XVI. jmenoval pražským arcibiskupem. Nebudu zde přepisovat všechny jeho základní životopisné údaje, s nimiž se dnes každý může seznámit na internetu.

Dovolím si být osobní, jak tomu ostatně bylo u většiny z řady rozhovorů, které jsem připravil pro Kontexty. Ještě ze samizdatových dob mám schovaný lístek, jímž mne otec Dominik zval k účasti na jednom z překladatelských projektů. Díky jeho studii v podzemním časopise Sursum jsem se dozvěděl o epochálním díle francouzského filosofa a biblisty Clauda Tresmontanta (1925–1997) Hebrejský Kristus, jež jsem později přeložil do češtiny. A v malé bouři ve sklenici vody z počátku devadesátých let, kterou lze trochu nadneseně označit jako „boj o Souvislosti“, mi nynější český primas, stojící tehdy v čele české provincie Řádu bratří kazatelů, domluvil audienci u svého předchůdce na stolci sv. Vojtěcha. Současná mediální clona vytvářená v posledních letech kolem hlavy české katolické církve, často samotnými katolíky, neznepokojuje pouze mne. Jistě, „funkce“ pražského primase má také politickou dimenzi, jí se však její náplň zdaleka nevyčerpává. Rozhodl jsem se této clony nedbat a dovolil jsem si požádat otce kardinála o rozhovor. (…)