Kdo umí ještě dnes

Básník Milan Děžinský na obálce své nové sbírky Hotel po sezóně (Host 2020) píše, že jde o knížku, kterou nikdy neplánoval. „Při četbě všech těch skvělých českých básníků z první půle dvacátého století jsem byl často uhranut, vlečen jejich rytmem a melodií, kterým už dávno odzvonilo. Nemohl jsem si pomoct a občas také pustil svou bláznivou volnoběžku. Vznikla z toho knížka, kterou jsem nikdy neplánoval. Sbírka ohlasových básní i přiznaných plagiátů, psaná z radosti, piety i nostalgie.“ 
Ale co když jim neodzvonilo, napadne čtenáře při četbě jeho sbírky. Co když je to právě ona živá voda, jíž je třeba současnou uniformní záplavu nepoetické poezie zalít, vrátit nám estetické potěšení z čtení básní? A možná tak i vrátit poezii zpět k jejím čtenářům. (red.)

NA BŘEHU LABE HNIJE KADÁVER

a vzduch je tu dnes řídký
pro ty, co přišli vyvrhnout své zbytky
a vysypat svůj necesér

Chodil tu rackům sypat básně Hora
Do proudu řeky namáčel své pero
a hledal tu bájné Trokadéro
Kdy ztichlo město? Proč mlčí hora?

Dnes v jachtařském klubu vrže kladka
co spouští bílé lodě na vodu
Štiplavá vůně se táhne od brodu
Voda je žlutě zelená jak syrovátka

Přichází dva, nesou se jak konve plné jara
Jsou zmateni vůní svých mladých těl
Z tlačného člunu se valí pára
Člun lehce vplouvá mezi stehna zdymadel