O idiotech

O idiotech

Pavel Švanda

Zase a opět jsme se při debatách o povinných-nepovinných maturitách z matematiky dozvídali, že ta věda pěstuje logiku, bez níž se neobejdeme v důležitých životních situacích. Tož nevím. Maturoval jsem v roce 1954. Nemyslím, že by tehdy matematika byla ideologicky kontaminována. Kvůli obživě jsem pak kolikrát užíval kupecké počty různé úrovně. Ale jak to bylo s osvojenou logikou života? Zda mně matematika usnadnila rozhodnutí kruciál­ních dobových otázek? Podle kterého vzorce jsem si mohl spočítat, jaký postoj mám zaujmout k podezřelému státu, podivnému režimu, případně až ke speciálně patologicky vyprofilovaným kádrům KSČ? Ostatně, matematici, povězte, které sukni se raději vyhnout? A kterým mužským slibům smí děvče věřit i po milování? Máte-li na to vzorečky, sem s nimi! Vypočítáte, jak vychovat dítě? Co si počít v zaměstnání, v nemoci, při těžkých ztrátách na živých? Kromě osobních zkušeností a lidí, na jejichž mínění jsem dal, v příležitostné životní bezmoci, když šlo opravdu do tuhého, mně spíše pomáhala úporně rozšiřovaná znalost moderní historie a filosofie a rovněž krásná literatura. A křesťanská praxe. Ale matematika? (…)

Koupit

Objednejte si předplatné časopisu za zvýhodněnou cenu.