Restart, nebo revoluce?

V tomto čísle přinášíme první část obsáhlé Karłowi­czovy studie „Restart, nebo revoluce?“, v níž polský filosof analyzuje fakt, že Evropa (a Západ) žije přes různá napětí a turbulence už téměř tři čtvrtě století v míru, což vedle stability přináší různé problémy – deficit demokracie v politickém rozhodování, vyhrocující se sociální nerovnosti, ztrátu důvěry v budoucnost u nezaned­ba­telné části populace, nová, tzv. „populistická“ hnutí nabízející jednostranná řešení atd. Druhou část uveřejníme v příštím čísle.

 Téměř pětasedmdesát let míru představuje v dějinách Západu zcela bezprecedentní období. Už třetí generace dospívajících Evropanů zná válku jen z vyprávění. V dějinách kontinentů bychom marně hledali časový úsek, v němž by se každodenní život až do té míry míjel s běžnou zkušeností války v životě jednotlivců i společenství. Nejde koneckonců pouze o mír, ale také o klid, o blahodárnou nepřítomnost velkých otřesů, revolucí, převratů nebo destruktivních krizí, jinými slovy o nepřítomnost traumatické zkušenosti diskontinuity plynoucí z bolestivého rozpadu politických, ekonomických nebo sociálních struktur a jejich následné rekonstrukce. Poválečné euroatlantické uspořádání zaručovalo stabilitu, která se do té doby zdála být nedosažitelná, stejně jako se nedostižný jevil i blahobyt vybudovaný na tomto základu. To všechno dobře víme. Jsou­‑li však všechny výhody současného stavu věcí tak cenné, proč je natolik zpochybňován? Proč přípravy oslav pětasedmdesátého výročí konce druhé světové války probíhají ve znamení nepokojů, hořících automobilů a stále sílících protestních hnutí? Odkud se bere ta vlna hněvu a agresivity? Co nechápou roztrpčení zastánci evropského řádu, když vzbouřenci odbývají jejich rozklady o míru, bezpečnosti, vládě zákona a o rozvoji a blahobytu pokrčením ramen? Proč Evropské unii důvěřuje tak málo lidí právě v zemích, které dosáhly zcela mimořádného politického a hospodářského úspěchu?2 Proč si většina Evropanů myslí, že se Unie v příštích deseti dvaceti letech rozpadne,3 a proč každý třetí obyvatel Evropy věří, že mezi členskými státy může během příštího desetiletí vypuknout válka?4 Přežila by EU ve své současné podobě, kdyby byla podobná referenda jako to britské vypsána i ve všech ostatních členských zemích?5 Sečteno podtrženo: Proč je nejdůležitější a patrně i nejzdařilejší politický projekt poválečné Evropy až v takovém rozsahu všeobecně zpochybňován? Oslnilo nás dosažení vysněného cíle natolik, že vůbec nedokážeme vzít v úvahu možnost, že mimořádné výdobytky naší doby mohou mít negativní dopady? Máme nástroje, které by nám umožnily posoudit problémy vyvolané téměř pětasedmdesáti lety nepřerušené kontinuity? (…)