Ty jsi sladkost, a já jed… Fridrich Bridel (1619–1680)

Letos uplynulo tři sta let od narození českého básníka, jezuity a křesťanského misionáře Frid­richa Bridela. Studoval v Praze a v Brně, na kněze byl vysvěcen v roce 1650, poté byl jeho život spjat s Klementinem, pracoval v čele klementinské akademické tiskárny. Začal také působit jako misionář, zejména ve východních Čechách, zemřel na mor při službě nakaženým v Kutné Hoře. V tomto čísle si chceme připomenout nejen jeho život, ale především jeho pozoruhodné dílo. O rozhovor jsme požádali Hanu Bočkovou, docentku Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, která se dlouhodobě věnuje starší české literatuře. 

Jiří Hanuš: Začněme „objevením“ Bridela pro českou literaturu. Měl jsem za to, že objevitelem Bridela je Josef Vašica, ale všiml jsem si, že něco již předtím publikoval Anto­nín Podlaha. Komu tedy přísluší titul „objevitel“?
Hana Bočková: Historie objevování Fridricha Bridela je ještě trochu starší; ponecháme­‑li stranou oceňující soudy jeho generačních druhů i nástupců především z řad Tovaryšstva Ježíšova, zmiňují se o něm už obrozenští vědci – F. M. Pelcl, poté i Josef Jungmann, ovšem s nepřesnostmi; ty najdeme i u dalších, jako byl např. Josef Jireček. Antonín Podlaha se Bridela dotknul ve studii opravující životopisná data starších spisovatelů (1895) i ve svých Dějinách kollejí jesuitských v Čechách a na Moravě (1914), soustředil se však jen na jeho misijní činnost. Teprve Josef Vašica ve statích, které pub­likoval ve 30. letech 20. století na stránkách časopisů Akord a Řád, představil modernímu čtenáři Bridela jako básníka. Čestné označení objevitele tedy náleží jemu, nebylo by však spravedlivé pominout další badatele, především S. Součka, A. Nováka, Z. Kalistu, V. Bitnara a V. Černého, kteří se tehdy na „objevu“ Bridela i české barokní literatury spolupodíleli. (…)