Karel Šlenger: Ženy a květiny

V roce 1941 byly objeveny jeskynní malby v Lascaux a publikovány v časopise L’Illustration. Výtvarný projev pravěkého člověka jako naléhavé zvolání z hlubin minulosti lidstva vyvolal tehdy obdiv a dojetí pro svoji bezprostřední a syrovou krásu a upřímnost. Světem se rozběhla vlna zájmu o primitivismus, která kulminovala někdy v druhé polovině 40. let. Nebyla to ale žádná vlna tsunami způsobená náhlým podmořským zemětřesením. Předcházel ji Picassův zájem o černošské umění kolem roku 1907 a zájem o primitivistické a animistické kulty, který lze datovat ještě o pár let zpátky do roku 1905, kdy Apollinaire spolu s dalšími kritiky vytyčuje pojem insitní (neoprimitivistické, naivní) umění. V roce 1938 navazuje Josef Čapek na své čtvrt století staré zápisky z pařížského Trocadéra, kde byly instalovány sbírky domorodého umění, když sepisuje své Umění přírodních národů: „Příroda či skutečnost, čítaje v to i přírodu a skutečnost výtvarného díla, není tu vyciťována jenom smyslově z vnějšku, nýbrž zevnitř, nejhlouběji z vlastní přírodní sourodosti člověkovy, z jeho společného ústrojenství s přírodou, ba třeba i s kosmem, přímo z citu bytí!“ (…)