Můžete milovat Evropu, ale zároveň kritizovat EU

Miluji Evropu Evropské unii navzdory. Miluji Evropu, protože je – jak prohlásil Charles de Gaulle – Evropou národů. Miluji Evropu, protože sestává z nějakých padesáti zemí, z nichž jen o něco více než polovina patří do EU, přičemž každá z nich představuje jedinečný a nenahraditelný mikrokosmos lidstva. Miluji Evropu, protože si hnusí uniformitu tyranie i tyranii uniformity. Miluji Evropu, protože na Zemi neexistuje oblast, která by více vzdorovala nadvládě. Miluji Evropu, protože pohrdám těmi, kdo chtějí skoncovat s pro ni tak charakteristickou různorodostí a proměnit ji v pochybnou nápodobu Spojených států amerických. 
Pařížský Vítězný oblouk je architektonickým ztělesněním Evropy: skvostný svým pojetím, monumentální svými rozměry, ale také monstrózní na pohled. Byl postaven na oslavu Napoleonových vítězství, ale stal se i vrcholem Hitlerovy triumfální cesty do Paříže po kapitulaci Francie. Náš kontinent byl svědkem nejkrutějších výjevů lidských dějin náboženským pronásledováním počínaje a světovou válkou a genocidou konče. Dnes se Evropská unie, prozatím nejambicióznější politický projekt Evropy, snaží být příkladem celému světu a provádí nejvýznamnější politický experiment všech dob: nejen že usiluje o odstranění násilí jako takového, ale také o likvidaci jeho intelektuálních kořenů, zejména nacionalismu. V praxi se však tyto pacifistické ambice ocitají v rozporu s kvaziimperiálními sklony k centralizaci, jež se permanentně svářejí s odstředivými silami národní, náboženské a kulturní identity. (…)