Exilové Zrcadlo v pojetí Rio Preisnera

„Když jsem v roce 1968 emigroval na Západ, bylo mi jasné, že socialismus je absolutně neslučitelný s demokracií chápanou jako zřízení garantující individuální svobodu. Na Západě jsem ke svému naivnímu překvapení zjistil, že tento soumračný svět je ovládán absurdní představou, že demokracii lze zachránit už jenom uskutečněním demokratického socialismu…“ (Speculum, s. 174)

 Těmito slovy by se dalo uvodit vydání knihy Speculum exilii Bohemici (s podtitulem neboli Exil a naše nynější politická filosofie) germanisty, znalce evropského divadla a filosofujícího myslitele Rio Preisnera (1925–2007). Tento krátký citát výstižně popisuje tři z mnoha okruhů, kterými se kniha zabývá – český exil ve třech vlnách (1948, 1968, 1977a následující léta), ale mnohem více se toto dílo věnuje charakteristice socialismu (v preis­nerovské terminologii spíše dialektické konkretizace socialismu, kterou nazývá totalitarismem) a různým aplikacím tohoto gnostického systému v moderním světě, především ve střední Evropě 19. a 20. století. Kniha je však nejen polemikou s totalitarismem – to by u Preisnera nebylo překvapující –, nýbrž také svědectvím o hledání „ostrovů“ pozitivního a inspirativního myšlení, zejména v českém exilovém prostředí, ale i doma (Jan Patočka, Luděk Pachman, Václav Bělohradský, Miroslav Novák). Tuto knihu, vydanou nakladatelstvím Triáda (Praha 2017, s doslovem M. Lobkowicze), okomentovali pro Kontexty tři znalci Preisnerova díla: historik Jiří Suk, politický filosof Roman Joch a politolog Stanislav Balík. (…)