Mrtvý indián, dobrý indián

Únor 1948 znamenal reálný a současně symbolický předěl v dějinách české moderní kultury. Devastující vliv politiky KSČ, závislé na sovětských vzorech a budující podle nich totalitární utopický systém, se projevil na všech úrovních a ve všech kulturních oblastech. S jistou nadsázkou by se ovšem dalo říci, že „únor“ začal působit již od roku 1945, po osvobození. Komunistická strana Československa, tvářící se ještě na oko demokraticky, uplatňovala v oblasti svého vlivu restrikce, cenzuru a verbální štvanice na své oponenty. Jména Jaroslava Štolla, Arnošta Kolmana, Gustava Bareše, Josefa Rybáka a Jiřího Taufera, abychom jmenovali jen nejvýznamnější komunisty, je možné zmínit nikoli v souvislosti s poúnorovou „Biafrou ducha“, ale již s podřízeným postojem vůči sovětským drakonickým opatřením proti „protilidovým živlům“, básníkům Anně Achmatovové a Michailu Zoščenkovi v roce 1946. Dalo by se říci, že právě v proruské a slavjanofilské euforii, jíž se ubránili jen nemnozí, můžeme spatřovat předobraz únorových změn a stalinského teroru. Sovětský svaz byl v podstatě nekritizovatelný a takřka všichni umělci, zejména spisovatelé, si dobrovolně nasadili náhubek autocenzury. Nekritický vztah ke komunistickému impériu a jeho reprezentantům, který v oné době sdílel například i takový kritický duch, jako byl Václav Černý, šel ruku v ruce s rozkvětem nového českého nacionalismu, který se objevil logicky v době válečné a který po roce 1945 našel své bizarní vyjádření v konceptech ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého, kterého Antonín Brousek svého času označil vtipně jako „krasoumného profesora neklamně biedermayerovského přístřihu“. Komunisté byli v jeho pojetí dědicové nejlepších tradic českého národa, přičemž tyto tradice byly zredukovány na některá jména a trendy. Již před únorem 1948 ohlašoval změny v kultuře jazyk, citlivý symbol všech symbolů, když se začalo nadmíru užívat výrazů „protilidový“, „dekadentní“, „formalistický“ nebo „avantgardistický“. Byly to ostatně výrazy, které se brzy po únoru stávaly „zatykači“. (…)