Příliš mělké masové hroby?

Na českém trhu se letos objevily hned tři knihy o volyňském masakru, který dodnes fatálně ovlivňuje polsko-ukrajinské vztahy – Grzegorz Motyka: Volyň 1943. Genocidní čistka – fakta, analogie, historická politika; (zčásti) Timothy Snyder: Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 a Witold Szabłowski: Spravedliví zrádci. Sousedé z Volyně. Když jedni zabíjejí, druzí přicházejí s pomocí.

 „Jednoho dne jdu dávnou Varšavskou ulicí, tou hlavní v Kupičově, rozhlížím se a proti mně kráčí ukrajinský policista. Všiml si mě, přišel blíž a ukazuje mi nůž celý od krve. Říká: ‚Právě jsem zabil čtrnáct Židů.‘ Ještě byl z toho zabíjení celý rozrušený. Bál jsem se tehdy jako nikdy v životě. Co by pro něj znamenalo mávnout tím nožem ještě jednou a zabít i mě?“ – vzpomíná na jedno vpravdě hororové setkání, jež se odehrálo počátkem čtyřicátých let minulého století na Volyni, český evangelický kazatel Jan Jelínek v knize Witolda Szabłowského Spravedliví zrádci. Sousedé z Volyně, kterou letos v českém překladu (polský originál je z roku 2016) vydaly nakladatelství Past production a občanské sdružení PANT z Ostravy.

Horor však pokračoval, nože i jiné nářadí se začaly obracet nejen proti Židům, a nabyl podob, které si tvůrci hororů filmových dodnes moc netroufnou natáčet a promítat. Respektive si je v roce 2016 troufl natočit polský režisér Wojciech Smarzowski ve svém hraném historicko-sociologickém filmu Volyň, jehož uvedení na ukrajinském území ukrajinské ministerstvo zahraničí důrazně nedoporučilo a při jehož polské premiéře řada diváků prchala z kina, neschopna snést určité záběry. (…)