Muži, kteří nenávidí liberální demokracii

V poslední době přišlo do módy kritizovat liberální demokracii. V České republice tento prapor uchopil exprezident a někdejší zakladatel novodobé české pravicové politiky Václav Klaus, jenž se svým institutem po nejrůznějších ideových peripetiích dospěl k jakési měkké variantě alternativní pravice (alt-right). Jeho institut nedávno představil text Obrana demokracie před liberální demokracií, v němž uvádí, že „politický, intelektuální i mediální establishment […] si přisvojil dnes módní koncept tzv. liberální demokracie [a] prohlašuje jej za jediný správný“. Stejně jako jeho zahraniční vzory i IVK je přesvědčen, že je třeba tomu učinit přítrž a vrátit se k demokracii standardní (tj. bez přívlastků).
Klausův manifest mě inspiroval k tomu, abych shrnul svou dosavadní zkušenost s kritiky liberální demokracie, kteří o sobě prohlašují, že jsou napravo, a odpověděl na jejich východiska jako umírněný konzervativec. Nepíšu tedy o Václavu Klausovi proto, že by měl na kritiku liberální demokracie monopol či jen regionální práva, ale proto, že v naší zemi aktuálně téma přístupně a prakticky ilustruje. A já jsem s ním v lecčem zajedno, ale v mnohém s ním nesouhlasím. (…)