Opožděná pomsta generace roku 1968

Přesně před padesáti lety se v květnu zaplnily ulice Paříže barikádami a slzným plynem, když se rádoby revolucionáři z řad studentů pokoušeli vyvrátit základy své společnosti. To, co začalo jako protest proti univerzitní reformě, samospádem událostí získalo svou vlastní hybnost a stalo se symbolickým vyvrcholením roku počátečního globálního rozvratu a revolučního kvasu. Mohli bychom očekávat, že oslava výročí nebude příliš hlučná, protože s pozoruhodnou výjimkou Jeremyho Corbyna se osmašedesátníci už aktivně neangažují v prvních liniích politického boje. Jejich revoluční agenda je už delší dobu spíše předmětem historického studia než probíhajícím projektem. Navzdory tomu má dnes „dlouhý ’68“ (jak tento rok nedávno charakterizoval historik Richard Vinen) důležitější roli, než kdy měl v šedesátých a sedmdesátých letech. Ideje roku 1968 neočekávaně metamorfovaly do principů, na nichž je založena nová populistická politika jak na levici, tak na pravici. (…)